Jako by se mi před očima vše zastřelo a vidím jak nějaký muž odchází a já na něj křičím:Ne, tatínku prosím neodcházej máš mě já tě nechci stratit prosííím tati, vždyť máš malé dítě máš přece Abigeil a mě a mámu!!!Máma mě tu nechce a já už s ní nechci, být ty se s tím vyrovnáš seš malá."Pak znovu to zastření a má sestra a matka na mě hledí jako bych byla postižená.Otočím se na sestru a řeknu:"Abigeil?jsi to ty?A..a..ano jsem jak to víš?Právě jsem viděla jak od nás odešel táta a já na něj volala ať to nedělá."Pomlčela jsem.Byla to hrůza vidět něco takového."Johnson?"Ptá se máma."Já nevím akorát vím že to byl táta,mami.Hhh...."máma jen tak ohroměně za hhh."No udělám večeři nabídla se Abi a hned se vrhla na rohlíky.Po chvíli se odeberu ke spánku.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ráno zjistím, že je pondělí, ale pořád sem si nevzpoměla, kde je má škola.Sejdu dolů do kuchyně.Máma se chystá do práce a Abigeil (nejspíš jako autorka budu psát Abi místo Abigeil) zrovna snídá."Mami, já nevím kde mám školu?No, taky jsem o tom přemýšlela a do tvé školy tě zavede Abi a do třídy přátelé se, kteými máš sraz před školou.DObrá děkuju.Skusila jsem otevřít lednčku a uvidím mé oblíbené cereálie a super odtučněné mléko.Po snídani vabíhám nahoru a na nástěnce uvidím rozvrh.Nahednou zase rozostření před očima:"Mami Musím změnit i školu?Ano musíš!Snad nechceš dojíždět do Ellertonu z New Yorku!!!Cítila jsem mámin naštvaný hlas.Bylo to tak před třemi měsíci.Máma měla ještě škrábanec, byla to velká řezná rána na paži.Teď je to malá rána.Rozostření a už zaostřuji nástěnku a taky tašku.Popadnu zbylé učebnce a běžím dolů."Abi půjdeme už já už tam chci být.Dobrá ta pojď já jsem nachystaná"přehodila si aktovku přes záda a vyrazili jsme.
