Nečekaný přítel

Odmítnutí

Ráno jsem se vzbudil docela brzo. Vím, že je pátek, ale takhle brzy ještě nikdy nevstal. Zvedl jsem se a zamířil jsem do koupelny. Udělal jsem si ranní hygienu a zamířil jsem do kuchyně. Udělal jsem si snídani a svačinu do školy. Najednou přišel Miko. ,,Ahoj brácha." řekl smutně. ,,Ahoj otravo. Co chceš? Chceš mi ještě víc zkazit víkend?" zeptal jsem se naštvaně. Ten idiot mi zkazil celý víkend. S rodiči jsme měli jet pryč, ale kvůli tomu prevítovi mě určitě nikam nevezmou. Včera mě totiž napráskal. S kamarádama jsem pořádal oslavu mých narozenin u nás doma. Řekněme, že to nedopadlo nejlíp. No zkrátka byl celý dům vzhůru nohama.

Katsu:
Ráno jsem vstal a Rik furt spal. Zvedl jsem se z postele a šel dolů do kuchyně. Kira a Miko se tam hadali. „Nechcete se vy dva uklidnit!?" zeptal jsem se naštvaně. „Jestli tady budete takhle řvát, tak vzbudíte Rika, a víte že když je Rik naštvanej, tak to není nic dobrýho." řekl jsem a oni se hned uklidnili. „Dobře mami." řekli oba náraz. „Zkusím ho přemluvit jestli ještě někam pojedeme, ale přestaňte se hádat." řekl jsem a uslyšel kroky.

Rik:
,,Co se to tady děje? Proč takový povyk?" zeptal jsem se ,,To se tady jako hádate kvůli tomu včerejšku?" zeptal jsem se mírně naštvaně. ,,Já bych se rád přestal hádat, ale tenhle hajzl všechno zkazil." zařval Kira a strčil do Mika, který spadl. ,,Tak a dost Kiro! Mazej do školy a ty Miko taky." tentokrát jsem zařval já a oni tak učinili.

Vyběhl jsem z domu a zamířil jsem do školy. Miko zamnou křičel ať zastavím, že se mi omlouvá, ale já ho ignoroval. Doběhl jsem do školy. Vzal jsem si věci ze skříňky a šel jsem pomalu do třídy. ,,Ahoj Kiro." promluvil za mnou známý hlas. Otočil jsem se. ,,Ahoj Akino." řekl jsem smutně. ,,Co se stalo?" ,,Nic. Jen mi můj brácha zkazil víkend. Promiň nemám náladu se s někým bavit." řekl jsem mu a běžel jsem do třídy.

Achjo takže se semnou Kira dneska bavit nebude paráda. Šel jsem do svoji třídy. Abych řekl pravdu, chci se dneska někomu vyznat. Je to jeden kluk z naší třídy. Přišel jsem k němu. „Ehmm... Mohl by jsi jít na chvilku se mnou?" jenom přikývl. „Copak potřebuješ?" „No víš Patriku.... Už dlouho tě mám rád. Prosím budeš můj přítel?" on se zarazil. „Promiň Akino, ale nejsi můj typ." „Jo chápu." šel jsem pryč. „Akino počkej." řekl, ale já se nezastavoval. Šel jsem na záchody. Najednou někdo zaklepal. „Akino jsi tam?" byl to Kira.

,,Akino viděl jsem tě utíkat stalo se něco?" zeptal jsem se. On mi, ale neodpovídal. ,,Akino no tak. Mě to můžeš říct." stále nic. ,,Fajn jak chceš." řekl jsem a vratil jsem se do třídy. Začala hodina. Měli jsme dějepis, ale já sem moc nevnímal. Přemýšlel jsem co se Akinovi stalo.

Když Kira odešel, tak jsem vyšel. Sebral jsem se a šel do třídy. První hodinu jsme měli Matiku. Asi je na mě Kira naštvanej, ale já mu to za zlý nemám. Po hodině jsme měli přestávku. Šel jsem ke Kirovi. Byl jsme u jeho třídy. „Je tady Kira?" zeptal jsem se jedný holky. „Jo hned ti ho zavolám." řekla a po chvilce přišel. „Kiro omlouvám se, ale já se teď o tom bavit nechci." řekl jsem.

Řekl mi smutně. ,,V pohodě. Chápu to." řekl jsem mu mile. ,,No nic musím se učit píšem. Tak zatím." řekl jsem mu a vrátil jsem se do třídy. Vážně nemám náladu se někým bavit. Jsem nasranej na Mika. Ten hajzl všechno zkazil. Snad mamka toho tátu ukecá.