Do konce zásob [DOKONČENÉ]

Kapitola 8 - Zádrhel

Pomalu jsem začal mačkat spoušť. Jenomže očividně si to uvědomil, protože byl připraven na můj výstřel. Moje zbraň vystřelila a kulka směřovaná na jeho hlavu ho nezasáhla, poněvadž se ji vyhnul. Uskočil do strany a začal na mě tasit zbraň. Rychle jsem zareagoval a prostřelil mu ruku. Ostrou bolestí upustil pušku a svalil se na zem. Válel se na zemi a snažil se zastavit krvácení. Přišel jsem k němu a zamířil mu na hruď. ,, Co jseš zač ?" zeptal jsem se. Jenomže on jednou rukou si zastavoval krvácení a druhou sahal po zbrani. Všiml jsem si toho a začal jsem reagovat. Dupnul jsem mu na ruku a zamířil jsem mu na čelo. Viděl jsem v jeho očích strach ze smrti a zároveň hněv který ho povzbuzoval. Nedokázal jsem ho zastřelit. Nevím proč mě chce zabít ale jen tak ho zabít nemůžu když se nedozvím co je zač a proč po mě jde. Potom mě odkopnul od sebe a pomalu se snažil vstát. ,,Zastřel mě než toho budeš litovat" řekl tichým hlasem. Poté sebral ze země svoji zbraň druhou rukou. Zaváhal jsem a nevěděl jsem jestli po něm začít střílet nebo ne. Chvilku jsem čekal jestli se pokusí zaútočit nebo ne. Chvilku jsem takhle čekal s pistolí zamířenou na něj. Poté ale svojí zbraní zamířil na mě a zmáčkl spoušť. Jenomže zbraň nevystřelila. ,,Zasekla se" řekl udiveným hlasem. Koukl jsem se na něj znuděně a zastřelil ho. ,,Hm tak asi nic no" řekl jsem jen tak do vzduchu. Prohledal jsem ho a našel jsem klíčky od auta. Mohli by se hodit pokud tady někde má auto. Tak a teď jdu najít Alex. Sešel jsem ze schodů a začal hledat. Na chodbě nikde nebyla, nebyla ani ve sklepě jelikož byl zaterasený skříněmi a podobným nábytkem. Potom jsem otevřel dveře od ložnice. Byla tam Alex přivázaná k topení ale naštěstí byla už plně při vědomí. Odvázat jsem ji a pomohl se postavit. Nebyl čas na řeči jelikož nemrtvý pořád bouchaly na dveře a snažili se sem dobít. Vyšli jsme zadním vchodem kde parkovalo terénní vozidlo. Nastoupili jsme a nastartovali klíčem od toho chlapa. Když jsme už pomalu vyjížděli uslyšeli jsme jak už vyrazili dveře. Naštěstí jsme stihli ujet.