Navždy? Navždy. (S.M.)

Oslava

       

Je krásné letní ráno a já se probouzím kvůli velké žízni. Seskočím z postele a cupitám po schodech dolů do kuchyně pro sklenici vody. V mém překvapení už v kuchyni sedí máma a pije svůj oblíbený třešňový čaj.

„Dobré ráno" popřeji a sahám po sklenici, která je umístěna v horní poličce

„Dobré, jak ses vyspala broučku?" optala se mě máma.

„No nic moc, ta včerejší oslava u sousedů mě nenechala spát." Frkla jsem naštvaně

„Zajdu za nimi ať příště nedělají takový hluk, dobře?"

„Kašli na to, byl doma stejně jen Charlie, který tu oslavu pořádal, a jeho rodiče o tom nemají ponětí. Nepotřebuji s ním mít ještě nějaké problémy."

Máma jen kývla hlavou, protože věděla, že je to zbytečné o tom se mnou diskutovat. Se sklenicí vody se vracím do svého pokoje v horním patře. Sednu si na postel, vezmu notebook a přihlásím se na facebook. Nemohu si nevšimnout fotek z oné oslavy. Je na nich Charlie a jeho opilí přátelé. Povšimnu si, že na jedné z fotek je s hnědovlasým klukem, který má překrásné čokoládové oči a okouzlující úsměv. Neznám ho, většinu lidí na fotkách znám ze školy, ale jeho ne. „Je tu nový? Chodí na jinou školu? Je taky tak nafoukanej jako Charlie?" v hlavě mám tolik otázek, ale žádná odpověď.

*cink*

Přišla mi zpráva od mé nejlepší kámošky Nell.

„Ahoj Anny, počítáš dnes s tím obědem? A pak nákupy? :D Pořádně si to užijeme po dlouhé době."  

„Ahoj zlato, počítám s tím. Už se moc těším J Tak ve 12h před obchoďákem?"

„Jasně tak ve 12h, pa :*"

Přemýšlím, co si vezmu na sebe. Zaklapnu notebook a jdu do koupelny na ranní hygienu. Poté si udělám můj oblíbený drdol a lehce se namaluji.  Spěchám ke skříni s mým oblečením. Vyberu si tyrkysové šaty, které jsou vzadu prodloužené a k tomu černé boty na vysokém klínku. Dozdobím své tělo jemným zlatým náramkem od mámy a zlatým řetízkem, který mi dal táta, než zemřel.

„Anny, je tady Charlie, chce s Tebou mluvit" volala na mě máma zezdola.

Seběhla jsem schody a ve dveřích opravdu stál Charlie v bílém tričku a černých džínách. Měl nepatrně rozcuchané vlasy a lehce červené oči, které mu zřejmě způsobilo nadměrné pití alkoholu. Udiveně a nechápavě se na mě podíval, div neslintal.

„Co potřebuješ Puthe?" vrkla jsem

„Sekne ti to kotě, takhle by ses měla oblíkat častěji" řekl se svůdným hlasem a ignoroval moji otázku.

„Neříkej mi kotě a už konečně vybal co tu chceš!" řekla jsem otráveně až naštvaně.

„Klid kotě, chci se ti omluvit za to včerejší mejdlo, co bylo u nás doma a pozvat tě, aby si v sobotu přišla na mojí oslavu narozenin."

„Já? Víš vůbec s kým mluvíš? Vůbec se nebavíme a teď mě zveš na oslavu? Jakej v tom je háček?"

„Žádný háček, jen zvu lidi z mého okolí na oslavu a ty jsi má sousedka. Prostě přijď, počítám s tebou. Pa kočko." Řekl a odcházel od našeho domu.

Nezmohla jsem se na slovo a jen jsem zabouchla dveře.

Ahoj čtenáři :)

Toto je má první fanfikce(příběh) snad se Vám bude líbit :)

Příběh píší stylem, že se v průběhu psaní vyvíjí. Kapitoli nejsou dopředu naplánované, ale držím se děje, kterého se chci držet. Tak snad se vám příběh bude líbit.

Snad se vám první kapitola líbila :) Budu ráda za každý komentář, hlas a přečtení.

Adell_S :*