Navždy? Navždy. (S.M.)

Shawn

Druhý den ráno se probouzím v cizí posteli. Vedle mě nikdo neleží a ani v pokoji nikdo krom mne není. Pokoj má černo-tyrkysové stěny. Je tu velké okno, z kterého je krásně vidět na ulici, kde stojí malé rodinné domky. Postel je velká, prostorná a naproti ní jsou dveře, které vedou z této místnosti.

Vejdu na dlouhou chodbu, kde se nacházejí další dvoje dveře a točité schody. Z dolejšího patra slyším zpěv a tak se tam vydám. Přijdu do kuchyně, kde hnědooký chlapec něco smaží na pánvi.

„A.a..ahoj, to je tvůj dům?" ano velmi originální otázka

„Ahoj, jo je. Promiň, že jsem tě vzal sem, ale přišlo mi to jako rozumná věc." Lehce se pousmál

„No dobře, odpouštím ti." Zasmála jsem se „Spíš ti děkuji, máma by mě asi zabila. Jo a mimochodem, jak se jmenuješ? Ještě jsi mi to neřekl."

„Jo promiň" položil pánev, sundal chňapky a natáhl ke mně svoji svalnatou ruku.

„Jsem Shawn, Shawn Peter Raul Mendes" potřásl mi rukou a vrátil se zpět k vaření

„Těší mě, já jsem Anny, Anny Bella Rodriguezová"

„Vím, včera jsi mi to říkala. Také mě těší. Ale teď se usaď támhle ke stolu, je snídaně."

Sedla jsem si ke skleněnému stolu a po chvíli se přede mnou ocitl talíř s míchanými vejci, opečenou slaninou a zeleninou. Vypadalo to a i vonělo nádherně. Přinesl mi ještě sklenici pomerančového džusu, sedl si naproti mně a pustili jsme se do té nádherné snídaně.

„Bylo to moc dobré, děkuji. Pomůžu ti to umýt." Vzala jsem talíře a odcházela jsem ke kuchyňské lince.

„Není zač. Pomůžu ti, ukaž" sahal po talíři v mé ruce, ale já mu ho nechtěla dát, začala válka.

Cákali jsme po sobě vodu, běhali jsme kolem kuchyňského pultu, a když jsem doběhla do obýváku Shawn mě chytil kolem pasu a odhodil na gauč. Pak mě chytl za zápěstí, sedl si nade mě a po bláznivém smíchu jsme se koukali jeden druhému do očí. Jeho oči jsou tak krásně čokoládové, ztrácím se v nich. Oproti těm mým, mé oči jsou safírově modré. Je divné mít takové oči, když jsem bruneta, ale takové oči měl můj táta.

Po trapné chvilce jsme přerušili oční kontakt a Shawn se zvedl. Natáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát.

„Promiň, já jen.." Přerušila jsem ho

„To je v pohodě" pohladila jsem ho po tváři a lehce se usmála

Chtěl něco říct, ale já byla rychlejší

„Musím domu, je těžké být dcera známé Elizabeth Rodriguezové" povzdychla jsem si

„Tvoje máma je Elizabeth Rodriguezová? Jako ta poslankyně?" vykulil na mě oči

„Ano to je. Věř mi, že je to někdy peklo. Navíc, když už tu není táta je to horší" začala mi téct slza a Shawn ke mně přistoupil a věnoval mi silné objetí, které jsem mu opětovala

„To bude dobrý princezno a hlavu nahoru nebo ti spadne korunka" musela jsem se nad tím pousmát

Shawn mi poté navrhl, že mě hodí domů.

Ahoj čtenáři :)

CHCI VÁM MOC PODĚKOVAT ZA 236 PŘEČTENÍ!! JSTE ÚŽASNÍ! <3

Omlouvám se, že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale je konec školy a všechno dohánět je naprd :/ 

Snad se Vám bude tato kapitola líbit :) Budu ráda za jakýkoli hlas i komentář :)

Pokud budete mít nějaké dotazy či návrhy, můžete se ozvat do zpráv :)

Vaše Adell_S