Samantha je milá 18 letá dívka která chce studovat maliřinu a tak poprosila bratra aby poslal přihlášku. Ale co čert nechce........ Dočtete se v knížce.
Samantha Ráno se probouzím a když se jdu podívat k Liamově posteli tak se ze spánku usmívá. Jdu do koupelny, kde se převléknu do klučičího oblečení a jdu se nasnídat do naší jídelny. Když vycházím ze dveří pokoje tak narazím do něčí hrudě a sednu si na zadek. Když se podívám nahoru nestačím se divit koho vidím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale je nějak naštvaný sklopím pohled k zemi a omluvím se mu. Omlouvám se pane řediteli. Nedával jsem pozor, moc se omlouvám. Za nic se neomlouvej Same to se stává, ale nám se to stává koukám často, že mi máme vždy na sebe štěstí. No-no to ano pane ředili.Proč mi zase Same vykáš. Já-já nevím To-To-Tome. Proč zase koktáš Same? Jak nemám koktak, když za tu dobu co jsem na škole tak jsem nenarazil na nikoho jinýho než na vás pane ře- tedy Tome. Pak se mi potom nedivte, že koktám. Jak by bylo vám, kdyby jste byl na škole pár týdnů a za tu dobu by jste na nikoho jiného nenarazil než na osobu, která vám je inspirací od 5 let. Potom by jste se cítil tak jako já. No nevím co na to říct Same nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale asi bych se cítil jako ty Same takže tě chápu. Tak vidíte pane-tedy Tome. Nikdy bych neřekl, že vi tak slavný malíř se zahazuje s takovou nicko jako já možná mám jedinečné schopnosti, ale to neznamená že se se mnou musíte bavit natož mi nabídnout tykání. To že jste mi nabídl tykání je pro mě nesmírně cenné a vážím si toho. Ale to,že koktám má něco do sebe, když s vámi mluvím je to pro mě nesmírná čest a teď, jestli mě omluvíte jdu se nasnídat pokud tedy nejdete se mnou.
Jsem víc překvapený než je zdrávo, protože ty Same, možná jsem světoznámí malíř, ale nikdy bych nenabídl tykání někomu, kdo nic neumí, ale Same ty jsi jedinečný jen tím že si odvážný, už od pohledu jsem poznal, že máš v sobě potenciál, proto jsem ti po půl hodině hned volal, protože jsem měl hned jasno že ty ten potenciál máš kdokoli byl na tom konkurzu tak mu chyběla jediná věc, kterou máš jen ty. A to jakou To-Tome. Tu nejdůležitější. Ty Same máš v sobě hodně nejdůležitější věc která jim chyběla a to...... že ty dáváš do kreseb snahu, svou duši, ale i svůj potenciál. Ty kresby, které jsem viděl než jsi přišel ty. Tvoje kresby mi připomínají můj začátek, když jsem začínal jako ty akorát jsem se tomu začal věnovat asi ve 13 letech, ale ty se to učíš už od svých 5 let. A Same pamatuj na má slova nikdy bych se nebavil s člověkem, který nic neumí.
Nevím proč, ale z toho co mi řekl jsem se neudržela a rozbrečela se. Možná vám připadám jak hysterka, ale tohle jsem opravdu neunesla. Myslíš to-to-to vážně Tome? Smrtelně vážně. Same někdy mám pocit, že si nejlíp popovídám s tebou. Vážně? Ano vážně. Ale teď si otři oči jsme za chvíli v jídelně. Tom měl pravdu za chvíli jsme byli v jídelně, kde byla přichystaná snídaně rozloučila jsem se s Tomem a šla si sednout ke stolu pro studenty, ale byl tu veliký háček jakmile jsem si sedla, tak si ke mě někdo přisedl, a kdo myslíte že to byl.
Ano správně si to myslíte byl to Tom. Tome proč si nesedneš ke stolu pro učitele? Nevím, možná to bude tím že tady nikdo kromě nás dvou není. Rozhlédla jsem se kolem, a opravdu tu nikdo nebyl. Sama pro sebe jsem se uculila, protože jsem byla opravdu sama s Tomem.
Najedla jsem se, rozloučila se s Tomem a šla se projít byl víkend tak proč toho nevyužít. Vešla jsem potichu do pokoje převlékla se, vyšla na chodbu a šla směr venek. Když jsem stála před školou tak jsem se rozeběhla směrem k Big Benu.
Když jsem se vracela asi po hodině zpět na kampus jsem do někoho vrazila. Omlouvám se neviděl jsem vás. To nic jsi v pořádku chlapče. Ano jsem, ale co vi. Tak nejdříve se asi představím jsem Oliver Racher ( čti račr) a ty jsi. Já jsem Samuel Jackson. A jestli mě omluvíš spěchám do školy na oběd. Jo jasně. Jen poslední dotaz kam chodíš na školu. Říká ti něco Thomas William Hiddleston? Jo říká, počkat ty se tam učíš. Jo proč? Jen tak, že se tam učí můj kámoš. A kdo to je, jestli se smím zeptat? Jo jmenuje se Niall Horan, proč se ptáš? Já jen, že je to taky můj kámoš. Co-co-cože je. JE TO MŮJ KÁMOŠ. Jinak rád jsem si popovídal a teď AHOJ.
Tak o tom si s Niallem promluvím, ale to hopky na oběd mám hlad jako vlk. Jakmile vejdu do jídelny nikdo kromě Toma tam není. Tak je tu možnost a) že to je náhoda a možnost b) že sem přišel aby tady byl sám.
Potichu jako myška k němu příjdu a přikryji mu dlaněmi oči, aby nevěděl kdo to je. Potichu se skloním k jeho uchu a zašeptám: Kdo je to. HMM.. Dejme tomu že Same ty. Jak jsi to poznal. Dejme tomu podle toho jaké máš ruce. A taky dejme tomu že jsi lechtiví protože mi to kluci řekli. Ale na to jsem nestačila reagovat protože mě chytil za ruce a už jsem se svíjela v křečích a smíchu.
To-To-Tome já se počůrám, už dost. A potřebuj se najíst a taky se umýt smrdím potem. Na chvilku přestal, jenže začal znovu, ale to už jsem se mu vytrhla a utíkala do pokoje, kde jsem se zavřela a nevyšla jsem, ale já musela být tak hloupá že jsem prostě ty dveře otevřela a co se stalo něčí ruce mě vytáhli a začaly znovu lechtat jen jsem se podívala do těch studánek a tak jsem věděla, že jsem v háji.
Tak jo čumáčci tady je další kapitolka. Doufám že se líbila. Budeme rády za koment a like.
Chudák Samantha jsme na ní pěkně zlé, ale nebojte bude líp.
A ještě jedna věc těšte se na další kapitolu protože se budou dít věci
