My dream is reality... |1D|LM|

52. - Rozhovor 1#

Vrátila jsem se až brzo k ránu. Celou noc jsem byla s ostatními a procházeli se Londýnem. I když nám byla zima nemohli jsme se přestat smát a dělat kraviny. Zapoměla jsem i na událost minulýho dne což pro mě bylo osvobozující.

Po třech hodinách spánku stojím v šatně a koukám co si mám na sebe vzít. Čeká mě první rozhovor. Jsem nervózní ještě víc než před koncertem. Oblíknu si na sebe černé tričko, které mi odhaluje ramena k tomu vínovou přiléhavou sukni. Vlasy si lehce na vlním a udělám si makeup. Na nohy si oblíknu dlouhé černé kozačky a hodím přes sebe kabát a vydám se dolů.

"Bré ráno." usměju se když uvidím kluky v kuchyni, jak se cpou. Všichni jen kývnou a dál se věnují jídlu. Jo...dřív tu bylo jedlíků víc. "Ty si nedáš?" ozve se Liam. "Nemám chuť." pokrčím rameny a dál koukám na mobil. Moje sociální sítě se změnili k nepoznání. Všechno se změnilo. Úplně všechno.

****

"Aaa!" uslyším pískot, když vystupuji z auta. Před vstupem do budovy je několik set fanoušků. Všichni se k nim rozejdeme a začneme se fotit. Je to zvláštní pocit. Mít kolem sebe tolik pozornosti. Můj úsměv je rozšířený co nejvíc můžu. Rukama mi projde nespočet sešitů, papírů, fotek...

Vyděsí mě Liamův dotek, když je čas jít dovnitř. S úšklebkem mě postrčí a já se vydám ke dveřím. Vevnitř už jsou všichni, takže jsem byla poslední ups.. Jdeme chodbou a pak po schodech nahoru a zase chodbou ani nevím jak ale objevíme se ve studiu.

"Ale koho to tu máme!" ozve se mužský hlas. Všichni se na něj podívám. Uvidím muže kolem padesátky s úsměvem a za ním brunetu v kostýmku. Všichni se začnou vítat a já jen stojím a usmívám se. Teda jestli se tomu dá říkat úsměv. "Tady je ta vaše hvězda co pobláznila svět." trhnu sebou, když muž stojí asi metr přede mnou. "Ano to je ona." přejde ke mě Louis. "Rád tě poznávám jsem Piers." natáhne ke mě ruku, kterou přijmu. "Jessia." usměji se. "A já jsem Susanna." přiletí k nám žena. "Těší mě, Jessia." potřesu si sní rukou.

"Dobře za chvíli začínáme." ozve se nějakej muž. Všude kolem začne být zmatek a ani se nenaději a už čekám na sedačce než se rozsvítí kamera a pojedeme živě. "Nervózní?" nakloní se ke mě Harry. "Vůbec." uchechtnu se. "Tak se přestaň klepat." zasměje se. "Nech mě jo?" zasměju se tak. "Tři, dva, jedna jedem!" rozkřikne se muž a na kameře se rozsvítí červené světýlko.

"Dobré ráno, Británie. Doufáme, že jste se vyspali pořádně, protože tu nemáme jen jednoho hosta ale je jich tu víc." usměje se do kamery Susan. "Jak víme v sobotu se uskutečnil koncert, který představil novou hvězdu jménem Jessia. Celé tohle mají na svědomí dvě velmi vlivné skupiny holky z Little Mix a kluci z One Direction a proto je tu teď vítáme. Tak řekněte jak se vůbec tohle všechno událo?" podívá se na nás Piers.

"Začalo to úplnou náhodou. Já chtěl projekt, Simon měl materiál a tak se z toho stalo tohle." zasměje se Louis. "Ty jsi chtěl projekt? Tak proč ostatní?" zeptá se Susan. "Řekl jsem si že by to mohla být zábava a taky že je." pokrčí rameny. "Dobře. Jessio jak se s tebou spojili?" otočí se na mě. "Zrovna jsem vydala video na YT, když mi přišel komentář. Brala jsem ho jako každý jiný ale tenhle mi nechtěl dát pokoj. Louis se se mnou začal spojovat přes různé sítě." usměju se. A jsem hrdá že jsem dokázala vytvořit něco normálního. "Po nějaký době našeho psaní mi ve škole z ničeho nic oznámili, že letím do Londýna. Nechápala jsem co tam budu dělat ale přijmula jsem to. Čekala jsem toho hodně ale že na gauči budou sedět oni rozhodně ne." rozhodím rukama. "Páni, to je jak z nějakého filmu." usměje se Susan. "Dá se to tak říct." přikývne Perrie.

Každou otázkou jsem si byla více jistější a nervozita opadala. Rozhovor probíhal v klidu. Soutěž kolik uhádnu písniček od kluků a holek pobavila všechny. Po dvou hodinách to všechno skončilo a já byla ráda, že se vracíme do vily. Jenže to jsem netušila co se bude dít.

"Teď mi volali, že ve večerní show mají volno a hned potom odlétáme do New Yorku, kde se zdržíme dva dny, potom bude přesun do LA, kde se od nás odpojí kluci. Potom zpět sem kde se odpojí holky a ty poletíš k vám. Tam budeš mít týden na rozhovory a dořešení všeho podstatného." oznámí mi Louis, jako by to bylo úplně normální. Je to normální...pro ně. Mít nalajnovaný život. Jet podle scénáře, který vám někdo nastaví.

"Dobře." přikývnu. Nemá cenu se nějak ptát, stejně to nemá cenu. Vydám se po schodech nahoru. V šatně vytáhnu obrovský kufr, do kterého bych se schovala i já a začnu tam dávat připravené věci, které tam budu nosit.

Po nekonečném balení sebou plácnu na postel. Vezmu si mobil a začnu odpovídat na zprávy. Povzdechnu, když mi nepřišla žádná od Nialla. Chybí mi. Ten jeho úsměv, vtípky...objetí...

*

*

Tak po dlouhé ale opravdu dlouhé době nový díl..moc se vám omlouvám ale bylo toho moc a psát se mi taky dvakrát nechtělo..Tak doufám, že se to teď zlepší a já vydám díl aspoň jednou za měsíc :) 

Doufám, že se vám díl líbil a budu ráda za vaše hodnocení :)) 

U dalšího dílu snad co nejdřív :D papa :*