Proč, řekni mi prosím,
proč si ho sem vodíš.
To, že se ho děsím
přece sama nejlíp víš.
Možna, že z něj nejde
ta hrůza neskutečná,
ale co na tom sejde?
Strach mezí nezná.
Meze nezná ani on,
ničeho se neštítí.
Hlas jeho jako hrom
a bouře klid vymítí.
Proč maminko, proč
tedy trestáš mě?
Bojím se o tebe,
že ublíží ti moc.
bojím se o sebe,
že nepřežiju noc.
Nechci být ve při,
když tak blízké jsme si byly,
ale najednou jsme tři
a na krásné časy zapomněli.
Proto ptám se tě proč,
proč se mi nevracíš?
kde je to vzácné, oč
semnou soupeříš?
Já lásku svou věnuji ti,
když dovolíš mi to.
Třeba až poroste kvítí,
až bude krásné léto.
Nenuť mě prosím,
zapomenout na tebe,
na vše, co v srdci nosím,
žít život bez tebe.
