Kateřina Andrewsonová a Vězňův přítel

Můj nový domov

Než jsem odjela z Bradavic, poslala jsem žádost panu ministru Korneliu Popletalovi. Jestli by mi nemohl ukázat kouzelnické vězení. Vysvětlila jsem mu, že chci se stát bystrozorkou a vidět smrtijedy naživo za zámkem. Připsala jsem i svůj věk. "Nevadilo by mi, pokud byste šel se mnou", dopsala jsem tam. Teď jenom čekám, kdy mi pan ministr kladně nebo záporně odpoví. Odpověď jsem dostala čtrnáct dní před koncem srpna. Když mi do pokoje vletěla sova, nadskočila jsem radostí. Rychle jsem sebrala dopis z nožky a očima jsem prolétla obsah. Hurá! Půjdu do Azkabanu. Takhle jsem poskakovala snad hodinu a pak kvapně jsem se rozběhla do kuchyně. Pane Lupine, pane Lupine!, křičela jsem celou cestu dolů. Tak co potřebuješ Katko a nevykej mi. Pro Tebe jen Remus. Podívejte se, co mám. Dostala jsem dopis, ve kterém mi dovolili se jít podívat do Azkabanu, jásala jsem radostně. Za tři dny tam půjdu. Panu Lupinovi se to nelíbilo, proto tam se mnou půjde též. Nakupovat speciální oblečení jsme nešli. Jinak, v dětském domově nejsem, protože si mě pan Lupin adoptoval. Říkat mu křestním jménem Reme, mu zatím nedokážu říct. Doma jsme dlouho hledali vhodné oblečení. Nakonec jsme se rozhodli pro tyto: světle modré tričko se srnkou, tmavomodré kraťasy se šedými punčochami a mikina s tmavě a světle šedými pruhy.

Pan Lupin si obleče svoje obvyklé oblečení. Začíná večer a já jdu spát. Zítra se podíváme po vhodném účesu.
Druhý den: ÁÁÁ. Otevírám oči a zaostřuji na budík. Je půl deváté. Protahuji se a vstávám. Na židli už je připravené oblečení. Nalezu do něj a vyrážím dolů. S panem Lupinem jsem se seznámila na Příčné ulici. Nakupoval sešity do Obrany proti černé magii. Pobíhala jsem (zase) sem a tam a náhodou jsme ho porazila. Oba jsme spadli na zem a já rázem ožila a začala se omlouvat. Pobíhala jsem, protože jsem se ztratila od svojí vychovatelky. Pomohla jsem mu vstát, s taškami plných rozsypaných knížek. Větší problém byl, že jsem mu na tričko rozlila kávu. Protože jsem ale zběhlá v kouzlech, tak jsem mávnutím ruky vyčistila tričko a kávu vrátila zpátky do kelímku. On mě doprovázel, dokud jsem nenašla vychovatelku. Chvilku si povídali a on se dozvěděl, že žiji v dětském domově. Poptal se na adresu a druhý den vyřídil papírování a žiji v pěstounské rodině. Po několila dnech mě posílají k němu do péče. Po příchodu mě čeká překvapení. Narozeninová oslava! Piji Kolu, jím brambůrky a chlebíčky. Vrchol večera se stanou dárky. Třeba hřeben, kterým si můžu měnit účes. Narozeninový dort ve tvaru Bradavic s pohyblivými postavami, duchy apod. Velice mě to potěšilo. Dole na mě už čeká se snídaní. Mňam! Nachystal mi müsli. Překrásný pohled.