Ignorant✔

4.

Když se Kelly ráno probudila, myslela si, že vše, ohledně jejího života, je jen hloupý sen. Že až se přetočí na bok, bude vedle ní ležet Olee a ona se pokochá jeho tváří. Ale když zjistila, jaká je realita, šel na ni zas pláč. Ale ona už nehodlala plakat. Prudce a hrdě vstala na nohy a šla se naložit do vany. To udělá jako první. Jenže, když procházela kolem svého notebooku. Dostala neskutečnou touhu psát. Už dlouho jí klávesnice tak nevolala. Dříve jí slova naskakovala v hlavě natolik rychle, že nestíhala zapisovat myšlenky. Nyní se to vrátilo. Na nic nečekala a pustila se do psaní. Avšak, když otevřela rozepsaný román. Měla pocit, že to není po čem její prsty touží. Nějaká záhadná síla jí donutila otevřít novou složku a začít psát úplně něco jiného. Něco, co by jí ani ve snu nenapadlo. Něco tak hanbatého, že ani netušila, co ta slova znamenají. Prsty si ale jely své sólo. Nezajímalo je, co se jí honí v hlavě. Psala dál.

To pevné tělo se jí zapsalo do paměti a ona věděla, že právě tohle je smysl jejího života. Ne on, ale jeho penis. To milovala od prvního proniknutí. Od prvních prudkých pohybů, jenž zpočátku působily trochu moc, ale pak… ty pocity se nedaly popsat slovy. Brian je postelový Bůh!

Dokončila první kapitolu. Pak si ale uvědomila, že by měla změnit jméno. Nemohla přeci použít, toto. Takže se z Briana stal Tyler.

„No, jméno nic moc, ale aspoň nikdo neví, o kom to je,“ řekla si sama pro sebe. Už chtěla zaklapnout monitor, když si uvědomila, že to nemůže. Nemůže psát takové prasečinky o Brianovi. Nesnášela ho a on nesnášel ji, takže to psané porno smaže, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Už si označila text a chystala se stisknout delete, když do jejího pokoje vtrhla Ema. Rychle zaklapla monitor, aby nic neviděla. Bože, to by byla potupa.
„Je, ty píšeš, omlouvám se, pokud ruším,“ s úsměvem na tváři se omluvila.
„V poho, stejně už jsem to chtěla zaklapnout. Potřebuješ něco?“ natočila se k ní s rudými tvářemi. Tolik se za svá napsaná slova styděla a o to víc, když si uvědomila, že celou dobu popisovala Briana a představovala si, že ty nechutnosti dělá s ní. Skousla si spodní ret, když na to pomyslela.
„Ano. Po snídani se přijdou zapsat první studenti. Dnes vás čeká seznámení a menší autogramiáda.“
„Ok,“ přikývla. Potom máš do pěti volno a pak se bude konat tvé předčítání.
„Ne,“ pochmurně se na ni podívala.
„Proč?“
„No víš, když mám číst na veřejnosti, koktám. Je to takový můj tik už z mládí.“
„Neboj, to zvládneš,“ poplácala Kelly po noze a odešla.
„Do prdele!“ zaklela a dupla do podlahy. Takže, sprcha se prozatím ruší. Jde si zaběhat.

BRIAN

Ani jemu se nevstávalo moc dobře. Ne proto, že by byl dezorientovaný. Ale proto, že ho vzbudily už v pět hodin ráno. Musel připravit snídani pro hosty. Vše se peklo a vařilo přímo v rezervaci, takže měli honičku.
„Briane, dělej pořádně to těsto. Jinak v těch lívancích budou hrudky!“ napomínal ho šéfkuchař. Už když se byl hlásit v kuchyni, bylo mu řečeno, že nikoho nezajímá, čí je syn. Makat prý musí každý stejně a někteří i víc. To už na Briana myšleno bylo. V celé rezervaci by se nenašel nikdo, kdo by nevyužil šance tohoto přerostlého spratka seřvat.
„Polib si, stejně neumíš vařit,“ mumlal si pro sebe.
„Jeden mi udělej a dones mi ochutnat. Hned!“ zas po něm křičel.
„Já ti dám ochutnat, ty tlustoprde,“ podíval se na tlustého plešouna, jemuž koukal pupík z bílého trička. Když se nikdo nekoukal, a lívaneček se smažil osamoceně na pánvi, plivnul mu do něj. Vůbec ho nešetřil. Nikdy nedělal věci na půl a nyní taky nebude. Hotovou dobrůtku vyzdobil a naservíroval na talíř.
„Prosím, pane,“ elegantně před něj postavil talíř. Šéfkuchař bez váhání vsunul celý lívanec do úst a slastně si pochutnával. Dokonce olízal prst, na němž mu zůstalo kousek džemu.
„Dopeč to a vypadni.“ Brian se jen spokojeně usmál a odkráčel.
„Jo, pomsta chutná sladce, tlustoprde.“

****

O pauze se na verandě setkal se svým kamarádem Kylem. Byl to stejný fešák jako Brian, jen neměl takovou zář kolem sebe. To mu chybělo. Jinak jako by si ti dva z prdele vypadli. Snažil se ho přemluvit, aby se zkusil ze svých povinností vykroutit.
„Ne, fakt to nejde. Ta kráva neumí asi číst. Všechno ohledně papíru dělám já. Je to fakt otrava,“ vymyslel si pohádky. Nemohl jen tak říct, že dělá pomocnou sílu v kuchyni. To se nesměl nikdy nikdo dozvědět. „Ale přijedu tam. Příští měsíc mě čekej,“ zadíval se za kamaráda a začal se smát. „Kámo, tak tohle je případ,“ cuknul hlavou ke Kelly, která se snažila od sebe odlákat malého psa. Ten na ni vrčel a štěkal. „Tuhle obludu nemají rádi ani zvířata.“ Kelly zapištěla a rozeběhla se směrem k nim, ale pes se nenechal odbít. Běžel za ní.
„Nech mě být, ty kryso!“ otočila se za ním, zakopla o shody a zřítila se přímo do Brianovy náruče. Spadli na zem. Zase. Pes zavrčel a zakousnul se.
„Au, do prdelé!“ zařval Brian, až z dalekých stromů vyletělo hejno ptáků. Kyle už se válel  smíchy místo toho, aby kamarádovi pomohl. „Kurva, to už si ze mě děláš vážně srandu! Po druhý jsi mě srazila k zemi a teď mě kvůli tobě pokousal pes. Jestli budu mít vzteklinu, nakazím tě a pak zabiju!“ bez jakékoliv opatrnosti, jí od sebe odstrčil. Nakopnul psa takovým způsobem, že radši utekl.
„Ty jeden blbečku. Takhle nakopnout zvíře. Fuj,“ odplivla si směrem k němu.
„On mě kousnul,“ ukázal na svou nohu. „Super, a roztrhl mi kalhoty.“
„Aby ses neposral.“
„No to teda poseru,“ šel k ní blíž. Neuniklo mu, že nemá brýle a asi si umyla vlasy, protože hezky voněly. A takhle, v běžeckém vypadala líp. Sice nebyla nalíčená, ale to nevadilo. Stačilo sundat brýle. Trocha mýdlové vody a upnuté oblečení a hned se z ní stal jiný člověk.
„Už se asi stalo, protože pěkně smrdíš,“ strčila do něho, až zas málem spadnul ze schodu. Naštěstí ho zachytil Kyle.
„Ty jedna zasraná…,“ už se za ní chtěl rozeběhnout dovnitř, když mu v tom zabránil kamarád.
„Vole, co to bylo?“ nechápal.
„Ta Zombička mě chce zabit!“ hlas mu hrál o pár tonů výš.
„Jo, ta Zombička má ale fakt sexy zadek. Myslím, že bys ji měl ojet,“ řekl jen tak.
„To radši dřív chcípnu.“