Ignorant✔

8.

„Kelly, já tě zabiju!“ snažil se rychle dostat z vody a dohnat ji. Jakmile vyšel na břeh, běžel jako o závod. Do chodidel se mu zabodávaly kamínky a trny o stehna mu pleskal penis tak hlasitě, že to děsilo lesní zvěř.
„Kurva,“ zaklela Kelly, když si ho všimla. Měla pár metrů navrch, ale to se změnilo, když jí upadly Brianovy věci. Rychle je posbírala a schovala se do hustého křoví, jehož trny se zapíchly do každého kousku holé kůže. I do obličeje. Bolelo to, ale ona byla odhodlaná tuhle válku vyhrát. Zaslechla duté a rychlé kroky. Brian se blížil. Skrčila se, co nejvíc to šlo, zabořila obličej do oblečení. Zrovna do boxerek. Když si toho všimla, stáhla znechuceně rty do kotvy. „Ble,“ špitla.
„Kde jsi, ty příšero!“ volal. Zůstal stát. Na zemi našel jednu svou bílou ponožku. Co s ní? Jen jeden kus jeho oblečení. To mu nepomůže. Podíval se na svou třetí nohu. Jasně, jeho kamarád zůstane schovaný před světem. Navléknul ji na své nářadí a v klidu odešel. To vše sledovala Kelly. Kulila oči nad jeho činem. Neměla slov. Jednoduše jí tím odrovnal.

****

Brian sice vypadal, že ho ona nahatá situace nijak nevzrušila, ale opak byl pravdou. Jenže, co měl dělat? Nebylo zbytí. Nabral do sebe vzduch a společně s ním i odvahu a vkročil do rezervace jen s ponožkou na svém údu. Zprvu jen pootevřel dveře a nakouknul. Super. Hala – čistá. V rychlostí blesku vběhnul dovnitř rovnou ke schodišti. Avšak stihnul vyšlapat jen tři schody, když se za ním ozvaly posměšky. Zkoprněl. Zavřel oči a pomalu se otočil. Před ním stálo snad celé osazenstvo hotelu. Důchodci okamžitě sjeli na jeho zahalené přirození. Několik babiček se dokonce začalo upravovat a házet po něm očka. Maminky zakrývaly svým dětem oči. Muži zas svým ženám a Ema… Ta byla rudá, stejně jako její vlasy. Nahodil svůj dokonalý úsměv a pozvedl ruku na pozdrav. „Nejhorší máš za sebou,“ řekl si sám pro sebe.
„Kde je můj milovaný vnuk?“
„Kurva!“ zděsil se, když zaslechl hlas své babičky. Za několik sekund se tam objevila dáma v elegantním kostýmku. Kolem krku měla perlový náhrdelník nevyčíslitelné hodnoty. Dlouhé šedivě vlasy měla smotané do copu a přehozený přes rameno. Tvář, ač byla vrásčitá, vypadala zachovale a hlavně zaskočeně.
„Briane, myslím, že by ses měl v jistých partiích oholit,“ ukázala na ponožku.
„Babi! Proboha!“ rychle se zakryl, aby nejmilovanější žena v jeho životě neviděla to, co jí ukazoval naposledy, když ještě neuměl chodit.
„No co. O svého ptáčka se musíš starat, pokud nechceš být Tarzan. To je pak jiné. Emo,“ otočila se k ní. „Netušila jsem, že jsi tu zřídila nudipláž? Kde je, ráda bych ji navštívila.“
„Babi!“ okřiknul ji Brian. Aby bylo jasno. Svou povahu zdědil právě po téhle ženě. To ona mu vždy říkala, že se nemá vázat, že má užívat života naplno, a hlavně ochutnat každou jeskyni, která se mu nabídne.
„Dobře, zajdu tam později,“ mávla na něj rukou. V tu chvíli s hlavními dveřmi někdo třísknul. Všechny stočili hlavy k nim. Byla to Kelly.
„Ehm... co se tady děje?“ Tvář měla samé krvavé bodlinky, ve vlasech malé větvička, ale co bylo nejdůležitější. V rukách držela Brianovo oblečení.
„To bys nám měla říct ty ,“ Ema si zkřížila ruce na prsou. „Proč máš Brianovo oblečení a on je nahý?“
„Není nahý. Má na sobě ponožku,“ cukla hlavou směrem k tomu.
„Kelly!“ zavrčela Ema a udělala několik malých kroků k ní. Kelly couvala dozadu, až ji zastavily dveře. Hlasitě polkla a podívala se na Briana, který pomalu a jistě mizel z dozahu pohledů.
„Hele,“ ukázala za Emu. Ta se otočila tím směrem a Kelly zbaběle utekla. Rychle se dostala do svého pokoje, zamkla za sebou, aby ji Ema nemohla jen tak dopadnout. Netušila, co by byla schopná udělat a nehodlala to zjišťovat.

****

Když měla svou hodinu, modlila se, aby nenarazila na Briana. Tohle bude mít určitě dohru. Jen tak z toho nevyvázne, tím si byla jistá. Takže vymyslela plán. Nevyházet z pokoje, pokud to nebude nutné. Osud to však měl přichystané jinak.
Hned po vstupu do učebny, upoutala její pozornost osoba v poslední lavici. Brian. Seděl tam a vraždil ji pohledem. Začala panikařit. Vrátila se na chodbu a zavřela dveře.
„Co budu dělat, ježiši, co budu dělat? Určitě mě zabije, nebo něco horšího,“ chytila se za srdce, aby zklidnila jeho tep. Pootevřela učebnu a nakoukla. Nebyla to halucinace. Ten namachrovaný frajírek se na ni usmál, ale vražedný výraz mu nezmizel. Nemohla si dovolit vynechat další lekci, takže nabrala všechnu odvahu a se vztyčenou bradou šla vstříc své smrti.
„Dobrý den,“ pozdravila. „Dnes si budeme povídat o tom, jak správně začít psát,“ odsunula svou židli a chtěla se posadit, ale usedla do prázdna a sletěla k zemi. Třídou se ozvalo vrzání židlí, několik nádechu a taky jeden posměch. Nemusela se dvakrát namáhat, aby zjistila, komu patří. „Ups. Takže.“ elegantně vstala a upravila si vlasy, ačkoliv jí to moc nepomohlo.
„Jako první musíte mít určitě téma. Bez toho se psát nedá,“ pokusila se o vtip, ale když zjistila, že se směje sama, sklopila tvář.
„Co když mám téma, ale nemůžu se přenést přes první kapitolu?“ zazněla otázka z lavic. Podívala se na toho, jenž ji vyslovil. Šlo o dívku, na niž nešlo zapomenou. O Brianku, jak jí říkala, protože to byl on, ale v ženském těle.
„Nejlepší je si o tom s někým promluvit. Sepsat, co vás napadá a dát mu to přečíst. Někomu, kdo vám nebude lhát a můžete se spolehnou na to, že bude upřímný. Neuškodí ani více takových poradců. Každému se líbí něco jiného, takže dostane velkou škálu možností.“ Byla doma. Mohla mluvit a něčem, co jí baví a čemu rozumí, takže se mohl jít nějaký Brian bodnout. Nevšímala si ho a dál vedla kurz. Lepší studenty si ani nemohla přát. Komunikovali s ní, vtipkovali, smáli se a dělali si poznámky. Až litovala, že už je konec hodiny.
S každým se rozloučila a spokojeně se usmívala. S každým až na Briana. Myslela si, že to vzdal, protože za celou dobu neprohodil jediné slovo. Dokonce se chystal k odchodu. Prošel kolem ní, kývnul na pozdrav a vydal se ke dveřím. Otevřel je, ale pak je zas zavřel a následně zamknul. Otočil se k ní a řekl: „Tak, teď si to hezky vyříkáme.“
„A do prdele!“ nasucho polkla, když se v myšlenkách viděla v kaluži krve.