Upíří Vánoce/ZPOMALENO/

Okno

-Tozu-
Ještě musím chvíli vydržet a pak budou OBA jen moji...

Šel jsem Haruki vyprovodit ze školy a ona se nabídla, že mě doučí to čtvrtletí, které jsem nebyl. S radostí jsem přikývl, ale kvůli něčemu jinému. "Budu rád. Kdy?" Zeptal jsem se.

"Můžeme třeba hned zítra." Zčervenala. 'Jsi tak hezký... Jsem moc ráda, že se bavíš zrovna se mnou...' Uslyšel jsem ji v mysli. Musel jsem se nad tím pousmát.

"Dobrá. Zítra tě tady vyzvednu. Mohla bys prosím přemluvit i Koijiho? Ve třech nám to půjde lépe." Usmál jsem se laškovně a ona ihned zrudla.

"A-Ano. Moc ráda." Řekla, zamávala mi a odběhla. Spokojeně jsem se usmál a otočil se. 'Ten malej zmrd!' Uslyšel jsem Koijiho myšlenky, když jsem se na něj podíval. Stál metr přede mnou a trochu supil.

"Ahoj Koiji. Přijdeš zítra?" Zeptal jsem se mile a přešel jeho poznámku, i když odpověď už jsem znal.

"Děláš si snad srandu? Samozřejmě že ne! Proč bych to jako dělal?!" Rozkřikl se. Upřímně jsem se mu zasmál. "No co ti je? Seš snad natvrdlej?" Zeptal se.
Znovu jsem se zasmál.

"Udeláš to, protože jsem to řekl! Protože nemáš na výběr! Buď tam budeš i ty, nebo Haruki zemře! O to se postarám. A jestli o tom někomu cekneš, zemře také!" Zasyčel jsem zle. "Takže, přijdeš?" Zeptal jsem se ho znovu.

-Koiji-
Zeptal se mě znovu. Díval se na mě pohledem, který mě chtěl zabít. A aby toho nebylo málo, jeho oči rudě žhnuly. Jak se na mě díval, víc mi ty oči přišly pohádkové. Byly nemožné. A hlavně hladové. Byly rudé, nemožné a hladové. Hlasitě jsem polkl a přikývl. Nemůžu dovolit, aby někomu ublížil. Hlavně ne Haruki, ale... proč mi ty oči něco připomínají...? Snažil jsem se myslet. "Tak sbohem malej zmrde. Uvidíme se zítra." Řekl Tozu a loudavě odešel pryč. Chvíli jsem se za ním díval a srovnával si myšlenky, ale pak jsem se otočil a šel domů. Řekl mi tak, jak jsem mu řekl já! Uvědomil jsem si náhle. T-To je nemožný! To nejde! Ihned jsem usedl k počítači, ale něco zaťukalo na okno. Vyděsil jsem a přišel k tomu blíž. "M-Musím to zvládnout! R-Rodiče by mě zabili, k-kdybych je zase otravoval s větví!" Řekl jsem si a blížil se k oknu. "P-Prosím, ať je to něco neděsivého..." Modlil jsem se. Odhrnul jsem závěs a...

Jsem to ale zlá. Doufám, že mi vyspekulujete, co by to mohlo být. Mám určitou představu, ale chci to vědět od vás.😈