Nekoukej Na Nás..

Kapitola 2.

Táďa
.
Byl jsem ve třídě. Zase hromada dementů. Přišel jsem ke svému stolu a sedl si. Zapl jsem si instagram a napsal tam jméno @flajrovec. Co mi to vyhledá? Vyhledalo mi to toho pěkného kluka z musica.ly. Zase se mi rozzářil úsmev na tváři. Podíval jsem se okolo sebe jestli není nikdo okolo mě. Naštěstí nebyl. Nechci, aby někdo viděl jak jsem červený a jak se culím. Rozhodl jsem se, že ho zkusím najít na fb. Našel jsem ho! Tak a teď musím tu odvahu. Tu odvahu, abych mu napsal. Okey zkusím to!
TÁĎA: Ahoj
.
Zmohl jsem se jen napsat ahoj. Škola skončila a já pořád kontroloval upozornění na mobilu, jestli mi někdo nenapsal. Zatím nic. Přišel jsem domů a pozdravil mamku a rovnou šel do pokoje. Odhodil jsem věci, vzal si mobil a šel si pro jídlo. Sedl jsem si ke stolu a uslyšel jsen cinknutí messengeru. Rychle, jsem najel na messenger a nemohl jsem propadnout dech. Fíla mi napsal.
FÍLA: Ahoj 😊
.
Rychle jsem mu odepsal.
TÁĎA: Jak se máš??
FÍLA: Celkem dobře, co ty?
TÁĎA: Fajn, kde bydlíš?
FÍLA: Bydlím v Plzni, ty?
TÁĎA: Já bydlím v Želechovicích nad Dřevnící..
FÍLA: To máš fakt takové příjmení nebo je to jen přezdívka??
TÁĎA: Máš něco proti mému příjmení??! Jo je to moje.. Ale já se za něj nestydím.. 😂💛
FÍLA: Jo v pohodě..
TÁĎA: Já už budu muset... Tak dobrou, zítra napíšu..
FÍLA: Dobrou 😚
.
What? Co ten poslední Emoji, co poslal??! Omg!
Byl jsem už dost unavený. Podíval jsem se na hodiny. Cože to je už půl jedenácté??! Už půjdu spát. Asi tak do dvou minut jsem usnul.