„Tady nic, tamhle nic, nikde nic!" říkala otráveně Izzy a plácla sebou o zem. „Tady žádná Felicis není" „Musí tu někde být" povzdechla si Terka. „Nenapadá tě jiné místo? Nějaké blízko toho kde byl Onyx vězněný" Terka se zamyslela. „Možná by to mohli vědět oni" podívala se ven z okna. „Kdo oni?" zeptala se Izzy. „Uvidíš" odpověděla tajemně Terka a vyšla ze zámku. „Kam to jdeme?" zeptala se Invisible a koukala na domy kolem. „Do sirotčince" řekla rázně. „Aha? A co tam?" nechápala Izzy, ale Terka ji nestihla odpovědět, protože došli k velké budově. „Tady to je" vzhlédla Terka. Otevřela dveře a došla k nejbližší klisně. „Vy asi nebudete zdejší, že?" měřila si Terku pohledem a postupně přešla na Izzy. „Ne, my pocházíme z Equestr.." řekla sebevědomě Izzy ale Terka jí přerušila „Chtěla bych je vidět" „Myslíte děti mí.." Terka přerušila i neznámou klisnu „ano" „Kde jsou?" zeptala se s kamenným výrazem. „To vám nemohu říct" řekla a zhluboka se nadechla. „Jsem princezna Terka. Vládkyně hudby. Mám právo vidět svoje děti!" zařvala na klisnu. Izzy sebou škubla. „Ter.." „Ach.. Vaše výsosti. Nevím jestli vás chtějí vidět" řekla smutně. „Potřebuju od nich pomoc" zesmutněla Terka. „Dobrá. Ale jen výjimečně" usmála se klisna. „Mockrát vám děkuji, ehh.. " „Já sem Flitana" poklonila se. „Děkuji, Flitano" začervenala se Terka a podívala se na velké dveře. „Vy asi víte kudy„ poznamenala Flitina a odešla za svojí prací. Terka přišla a otevřela dveře. Do očí se jí vehnaly slzy, když naproti v chodbě uviděla její cutie mark. „Terko? Proč je tam tvůj cutie mark?" zeptala se váhavě a následovala svojí kamarádku. Klisny došly až ke dveřím a Terka zaťukala „brzy se to dozvíš" „Dále" ozval se zevnitř mladý jemný hlásek. Terka trošku ustoupila. „Terý, když už si zaťukala, tak musíš jít" řekla a podívala se na Terku. Terka zase přišla ke dveřím. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. „Ahoj" řekla nervózně Terka. „Ahh.. Zase ty?" řekla jedna z klisniček. „Pořád si mi neřekla kdo to je a co se stalo" řekla Izzy a nenápadně se podívala na Terku. „Tohle jsou.. " začala Terka. „Jsme děti míru" skočila jí do řeči jiná. „A kdo jsou děti mí..." zeptala se Izzy. Jedno z hříbat si vzalo do kopyt knížku a začalo číst. „Děti míru. Tyto děti, které se vyznačovali pěti hlavní věcmi. Pestré barvy. Růžové bělmo. Pobledlé oči. Žádný talent. Nikdy nezestárnou. Jsou to děti míru. Zplozenci princezny. Princezny hudby a našeho všemocného krále. V žilách jim koluje dvojí rozdílná krev, ale srdcem žijí jen pro Diamondii. Pověst říká, že budou chránit zemi a každého živého kdo zůstane věrný diamantům"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(V levo= Moon Lex Uprostřed v levo= Ariana Grass Uprostřed v pravo= Nyami Light V pravo= Foldyna Gold)
„Narodily se ve stejnou chvíli jako Felicis?" zeptala se Izzy. Terka kývla. „Ale stala se nějaká chyba" poznamenala modrá alicornka. Terka znovu, ale tentokrát smutně přikývla. „O tom vám moc ráda řeknu" řekla znechuceně Lex a nevěnovala jí pozornost. Izzy se na ní zadívala. „S Felicis jsme se narodili jako paterčata. Ona milovala oba dva rodiče, ale my ne. Nenávidíme naší matku" „P-proč" zakoktala Izzy. „Je to naivní princeznička. Myslí si jak je důležitá, ikdyž je úplný nic" řekla lhostejně Grass. „Ale to není prav.." chtěla říct Izzy, ale Terka jí zase skočila do řeči. „To jim nevysvětlíš. Mají to v hlavě zakódované od narození" sklopila zrak. „A Felicis máte rádi?" zeptala se zákeřně Izzy. Nyami se na ní podezíravě podívala „no to jo.. Proč" „Potřebujeme jí najít" vyhrkla Terka. „Jak najít?!" vyděsila se Foldyna. „Váš otec jí proměnil v sochu" řekla a zahleděla se na hříbata. „Víme co teď dělat, ale proč by jsme to dělali?" zasmála se Lex. „Je to vaše sestra, tak třeba aby jste jí zachránili?" zpražila jí pohledem Izzy. „Tak fajn" řekla Grass a všechny zavřeli oči. Oči jim zbělaly a vznesly se do vzduchu. „Teď mi připomínají spíš tebe" podívala se na Izzy a srovnávala jejich bílé oči. Izzy se usmála a dál sledovala hříbata. „Vím kde je" řekla s pyšným úsměvem Lex. „Kde?!" zařvala Terka jako dítě, které chce zpátky svoji hračku. „Klídek Princezno" řekla pohrdavě Foldyna a pohledem se zaměřila na Izzy. Izzy se nechápavě podívala. „Ty ovládáš černou magii, že?" pousmála se.
Terka netrpělivě procházela přes místnost. „A jste si jistí, že to vyjde?" ještě víc znervózněla. stoprocentně kývla Invisible. Terka zavřela oči a vydechla. Ikdyž samozřejmě, že se něco může pokazit nahodila Grass. Terka opět znervozněla a začala pochodovat po místnosti. Izzy Grass zpražila pohledem. No co, přece nebudu lhát naší milované mamince všechny se začaly smát. Terko, nenech se vykolejit. Já vím co dělám a vím, že to bude fungovat řekla hrdě Izz a položila Terce kopyto na rameno. dobře dobře dobře snažila se Terka uklidnit. Děti míru se mezitím tiše a zákeřně smály. Vy čtyři okřikla se Izzy jděte na stranu. Izzy vystřelila paprsek a na stěně se objevil černé kolečko. Objebovali se na něm čísla.
