„Co to má znamenat?!" vyjela Grass.
„Zřejmě čísla" poznamenala povrchně Lex.
Nyami a Foldyna se začali smát.
„Nehádejte se mezi sebou alespoň jako sestry" obořila se na ně Terka.
„Že to říkáš zrovna ty" odsekla Foldyna.
Terka smutně natočila hlavu směrem k modré kamarádce a v očích se jí zaleskly slzy.
„Takhle přece nemůžeme s maminkou mluvit" řekla s hranou lítostí Nyami. „Vždyť je to přece naše milovaná princezna. Milovana mamka která by nás nikdy neopustila"
Věnovala Terce jediný jeden podlý pohled. Chtěla jí vidět trpět. Stejně jako většina poníků v jejím životě.
Terka škubla hlavou. Na malý moment zaváhala sama nad sebou. Když si všímla vítězného pohledu v očích jejich dcer, hned zvážněla. Došlo jí o čem její kamarádka Invisible Spell mluvila. „Já už to chápu"
„Terko, oni se ti chtějí pomstít. Ví jak si slabá a zneužívají toho"
„Ne, to by neudělali"
„Ovšem že udělali! Jsou zaslepení pomstou! Myslí si že jsi zlá a špatná. Nedochází jim že si je opustila kvůli očarování" dupá kopytem do země.
„Mají právo si to myslet. A rozhodně nejsou zaslepení nějakou pomstou. Jen už nechtějí matku jako jsem já" sklápí zrak.
„Terko!! Pochop to! Je to něco jako Phony. Taky jí nechceš, ale je tu. Přesně tak jsou oni posedlí pomstou. Otevři už oči!"
„Tohle nejste vy"
Izzy se na Terku nechápavě zahleděla. V jejich očích byla malá jiskřička. Jiskřička naděje že Terka konečně pochopila co se jí celou dobu marně snaží vysvětlit.
«došlo ti to? Chápeš že jsou zlé?» věděla že čte myšlenky. Poslala jí vzkaz který se bála říct před jejími hříbaty.
Kývla. V jednom pohybu krku bylo schované tolik důvěry a štěstí. Pochopení.
Izzy se vřele usmála.
Chtěla vypadat nenápadně, tak mírně sklopila hlavu ale její úsměv nešel přehlednout. Měla radost z toho že mohla pomoct kamarádce která se už takhle dost trápí.
„Nikdy jste nebyly takto zle. Něco se muselo stát"
„Ano. Vyrostli jsme. Nechceme být s takovouhle matkou" řekla podrážděně Grass.
„Muselo se stát něco víc" řekla Terka „nefungují mi na vás moje kouzla"
„Tak čarodějnice nemůže kouzlit, no a?" štěkla Foldyna.
„Holky...
„... Tohle nejste vy"
Terce se rozzářil roh. Krásná tmavě vínová barva obmotávala její fialový roh. Malé paprsky a záblesky unikaly na Invisible ale i na hříbata a věci kolem. Náhle se jí na rohu objevila malá kulička vytvořená z magie. Přes vínovou kuličku probíhalo pár vln černé. To byla vrozená magie Phony. Kulička se vznesla a přistála před hříbaty. Koule se rozzářila a objevil se v ní obraz „Tohle jste vy"
Grass pochoduje po pokojíčku a usmívá se. Cestou narazí do zrcadla s hned se začne prohlížet. Na obličeji vznikají nové grimasy. Její pózy připomínají let motýlů kteří se právě vylíhli. Krásné, ladné, elegantní. Plné barev a všech různých odstínů krásy.
Grass po tváři stekla horká slza.
Zelená zemní klisnička zátapala po dechu. Došlo jí kdo je Terka. Její máma. Mámá která se o ní vždycky svědomitě starala.
Terka věnovala Grass jediný kratý pohled. Viděla její neoblomný naštvaný výraz ale všimla si jejích očí. Byly modré ale podlité slzami. Nespouštěla oči ze zářivé fialové koule.
„Mamiiii" Nyami valí kotrmelce. „Broučku neublíž si" směje se Terka.
Nyami udělá poslední kotrmelec a narazí do Terčiny zadní nohy. Terka otočí hlavu a podívá se na vysmátou dceru. „Ty si mi ale veselá"
Nyami se na chvíli přestane smát a podívá se na lehce vážný pohled Terky. Když si Terka všimne nepochopení v očích Nyami, hned se zasměje. Koustek jí cukne natolik aby to vypadalo jako smích. Její dcera hned propukne ve smích. Černá alikornka se naposledy zasměje a sedne si k ní.
Terka vchází do pokoje a vidí Lex u stolu. Čte si časopisy a knížky. Opatrně k ní přistoupí a vezme si do magie jednu knížku. „Magie pro jednorožce?” přečetla jméno knihy a s tázavým pod tónem se snažila zjistit proč její dcera čte starou zaprášenou knihu ještě z dob kdy vládl Sombra.
Lex se na ní zamyšleně podívá „ano mami.. Myslím že bych nějaká taky zvládla”
Terka se smutně usmála. Bála se že by jí ublížila kdyby vyvrátila její doměnku o kouzlech. Zemní poníci kouzlit neumí. „Ale zlatíčko...”
Terka se už chystala připomenout Lex její druh když ji zaskočila levitující kniha přímo před jejím obličejem. Kniha vypadala nově. Byla modrá s krásným potiskem mohutného hřebce. Byli to staré ponyvillské legendy. Terka svou pozornost opět obrátila na malou zemní klisničku které světle modře lesklo místo kde by měl být roh.
Foldyna sedí venku na křišťálové zahradě a na kopýtku má zraněného ptáčka. Ze zámku vychází Terka a se zájmem pozoruje svoji dceru. „Copak to děláš” ptá se mile alicornka.
„Je zraněná” řekne soucitně a obvazuje mu poraněné křidélko. Usměje se „A nechceš s tím jít raději k doktorovi?” opatrně si sedla vedle ní.
Malá klisnička jen zakroutila hlavou a dál věnovala pozornost jen křidélku kde vázala poslední uzlíček.
Ptáček poskočil a zamával zdravým křídlem podíval se na to ošetřené. Ze zobáčku vydal smršť zvuků znějící v nádherných tónech. Přitulil se k ní.
Teď už měli všechny slzy v očích. Zamýšleně se dívali do koule magie která před nimi levitovala, dostihla je pravda. Terka se na ně smutně dívala a bála se co se stane.. A co se pokazí..
„Terko.. Teď” řekla empaticky Invisible.
Terka otřepala hlavou a podívala se na čtyři uslzené klisničky
„Teď”
