Srdci neporučíš

Untitled part

Duke ji pozoroval oknem. Spala, tvář na polštáři, černé vlasy rozprostřené na polštáři a pokrývku vytáhnutou až pod bradu, pod polštářem se třpytila vykládaná rukojeť dýky. Jako padlý anděl měl tu možnost projít ochranou bariérou lovců stínů. Všiml si odemčeného okna a vklouzl jím dovnitř. Zavrtěla se. Duka to vylekalo. Udělal se neviditelným. Přisedl si k ní na postel a odkryl jí pramínek vlasů z obličeje. Jemně ji pohladil po tváři a v následujícím okamžiku by se v něm krve nedořezal. Koukala na něj (vlastně tam, kde by měl být) dvojice modrých očí. „Hezky voníš." Bylo jediné, co řekla. Dukovy nedošlo, že lovci stínů dokážou vycítit přítomnost nadpřirozených bytostí. Nezjevil se jí, i když o jeho přítomnosti už věděla. Zmizel. A Ive už cítíla na tváři jen prázdný chlad.

Ráno se svými dvěma přáteli vyrazila na obvyklou obchůzku barů a hospod. Kluby jako Pandemonium procházeli večer. Napřed se ale zastavili v Takiho bystru."V noci se mi zdálo něco fakt podivnýho." Vysoukala ze sebe. Chlapec sedící naproti ní se zašklebil. „Vsadil bych na to, že to tak nehoří Ive." Natáhl ruku přes stůl a rozcuchal jí vlasy. „Myslím, že za mnou v noci někdo byl." Neposlouchala ho Ive. „Kteří tvorové můžou být neviditelní, jejich dotek je cítit a tak voní." Podívala se na May. Ta se nervózně ošila. „Především čarodějové, démoni, padlí andělé... je toho víc a ta vůně značí jen dobrou hygienu."

„No, já nevím, Duku, neměl bys tam chodit." Vypískla Ann. „Jen ho nech, ať se sám spálí!" Řekl Josh a rukou mu pocuchal vlasy. „Neviděla mě... jenom mě cítila." Ann s Joshem nad tím jen zavrtěli hlavami, nechtěli se hádat. Byli v tom podniku, který by normální člověk (i démon) nejspíš nazval pajzlem, stvoření jako Duke si vybírat nemohli, navíc tu byli takoví lidé jako on.

Vtom se rozrazily dveře a Duka z myšlenek vytrhly ty modré oči, které potajnu sledoval. Vedle ní stál ještě nějaký chlapec a dívka. Ive vykročila k pultu, objednala si jeden drink a na jeden lok ho vypila. Dvojice stojící stále ve dveřích na ni vyvalila oči. Pokrčila rameny. „Měla jsem žízeň a nikdo neumí tak dobrýho džina jak podsvěťani." May se neznatelně pousmála, ale Tyson jen zakroutil hlavou. Potom se rozešli po místnosti. Ive se natáhla přes pult a něco zašeptala barmanovi. Tomu se zablýskalo v očích, těžko říct jestli zlostně nebo potěšeně. Potom seskočila z pultu a odešla dozadu. Za chvíli se vrátila s krkavčím démonem, dvojice k ní přišla a pomohli jí démona držet. Ive se natáhla a podřízla démonovi hrdlo. Potom si objednala něco dalšího k pití a na jeden lok to zhltla. Ta vůně, znala ji. Zadívala se na Duka s čistým překvapením. Jenže než mohla cokoli říct, Tyson zavelel k odchodu.

V noci nespala, vlastně spala málokdy tak tvrdě, aby necítila cizí přítomnost. Byl tam. „Jsi to ty?" Žádná odpověď. „Co jsi zač?" „A proč se schováváš?" Před ní se objevila vysoká postava chlapce, kterého viděla v tom hnusném podniku. Duke jí zakryl pusu dlaní. „Šššš, hlavně nevzbuď celej barák." Jeho oči se těď nacházely zhruba 10 centimetrů od jejích. Voněl jako čerstvá máta. Ive zrůžověly tváře. Zavrtěla hlavou, co jí to popadlo. Hmatala po dýce u její postele. Našla ji. Přiložila mu ji ke krku. Spustil ruku z jejích úst. „Dobře, na co jsi se ptala?"

Neříkal jí pravdu, cítila to. „Pořád jsi mi neřekl, co jsi vlastně zač."Řekla a sevřela dýku pevněji v dlani. „Jsem anděl... teda byl jsem." „Byl?" Super, v mým pokoji je padlej anděl- démon,jak to že ho nezastavilo ochranný pole? Pomyslela si. Lhostejně pokrčil rameny. „Nejsem démon jsem podsvěťan." To jí viděl do hlavy, nebo jí to vyčetl z tváře? „Jo, umím číst myšlenky. Ty tvoje mi přímo zvoní v uších." Ajaj. Trochu se začervenala, když si vzpomněla, co si myslela před chvílí.

„Už budu muset jít, za chvilku sem přijde Tyson." Chvilku těkal pohledem z Ive na okno, potom se sklonil, políbil ji na tvář a dřív než se Ive rozkoukala, zmizel. „Ive?" Tyson klepal na dveře, přesně jak říkal. Doběhla ke dveřím stiskla kliku a do pokoje vtrhl Tyson. Měl poněkud neotesané zvyky pomyslela si Ive ironicky a zakroutila nad tím hlavou. „Co se děje Tysone?" Řekla a povytáhla obočí. Tyson jí místo odpovědi políbil a vyběhl dveřmi z pokoje. Ráno u snídaně nikdo nemluvil. Ive odešla od stolu jako první a Tyson vyrazil za ní. „ ..Ive..." Otočila se. „Tysone... nevím, co to včera mělo znamenat ale ať to bylo cokoli, nechci to." Podívala se mu do očí, ranila ho. „Promiň." Řekla a rozeběhla se do tělocvičny. Dveře za ní se zabouchly a s cvaknutím se zamkly. Před ní se objevil Duke, opřel se o stěnu, u pasu meč. „Zacvičíme si?"

Ive stála naproti Dukovi v ruce zahnutou šavli. Vytasil meč s temně modrou čepelí. Vrhli se na sebe, Ive mrštně uhýbala všem jeho útokům, ale v jeho pohybech byla jakási ladnost, kterou ona neměla. Nakonec oba padli zpocení podlahu. „Remíza." Vydechla Ive a slyšela Duka se zasmát. „Na lovce stínů toho moc nevydržíš." Vstala. „Jsi anděl, ne? Nediv se." Řekla a podala mu ruku. Duke se jí chytil, ale místo aby se vyhoupl do stoje stáhl ji k sobě, přehoupl se na ni a uvěznil pod svým tělem. „Pusť mě!" Vyprskla Ive a začala se vzpouzet. Místo odpovědi ji políbil. Ive se chvíli cítila jakoby měla křídla. Potom ho ale odstrčila a vrazila mu facku. Zrudla jako rak, spěšně odemkla dveře a utekla. Zamkla se v pokoji a srovnávala polibek Tysona a Duka. Duke jasně vedl, ale to bylo jen horší, nemůže se do něj zamilovat. Padlí andělé jsou největší lháři a vyvrženci a zvrhlíci, dodala v duchu. „Ive, jsi tam?" Hlas patřil May. Ive došla ke dveřím a otočila klíčem v zámku. May vešla do pokoje. „Anděl." Ive nakrčila obočí. „Co?" „Chodí za tebou, že ano?" Ive se neklidně ošila a sedla si na postel vedle May. „Padlej... říkal mi to, umí číst myšlenky, může projít magickou bariéru, může být neviditelnej a přivádí mě k šílenství." Ive se nad posledními slovy usmála. May pochopila. „Nejsem tvůj parabátai jen tak. Všimla jsem si toho už dřív." Řekla a usmála se. Ive ale bezradně svěsila hlavu mezi ramena. „Tyson za mnou včera přišel a políbil mě." May jí položila ruku na záda. „Vlastně pár hodin po tom, co jste spolu dneska ráno mluvili mě pozval do kina." Řekla a její úsměv se rozšířil. „Máme tě rádi a nechceme ti šlapat po štěstí. Takže dnes večer budeš mít institut jen pro sebe." Řekla, potom se rozloučily a odešla.

Večer May i Tyson odešli a Ive zůstala v institutu sama, nohy ji zavedly do tělocvičny, kde ráno bojovala s Dukem. Vzala si bambusovou hůl v rohu. Zavřela oči a začala se s holí ohánět, bylo to jakoby klouzala vzduchem. Najednou se hůl zastavila a někdo ji začal přitahovat k sobě. Nebránila se, dobře věděla, kdo to je. Přitáhl si ji až k sobě a chytil kolem pasu železným stiskem. Místo odmítavé odpovědi ho objala kolem krku a zadívala se mu do očí a potom jí na tváři zazářil úsměv. Letmo ho políbila na rty. Pohladil ji po tváři. A konečně se jejich rty spojily vášnivým polibkem...