You are mine[Namjin]texting ✔

20.

Chlapec tiše klečel na silnici, tisknouc ruku svého nejdražšího kamaráda doufaje, že se probudí.

Lidi se zděšenými výrazy přibíhali k bezmocnému tělu ikdyž většina z nich tušila, že jeho oči se již nikdy neotevřou.

V pozadí bylo slyšet houkání sanitky, která měla za úkol nemožné.
Nebyla již šance že by se chlapec někdy nadechl.

"Kookie" zašeptal blonďáček.
Do očí se mu hrnuly slzy a on se pod náporem smutku zhroutil.
Nemohl zastavit vzlyky, které se mu draly z hrdla a když na prstech ucítil Jungkookovu krev, která pomalu stékala do blízkého kanálu, podlehl tomu úplně.

Třas ovládal jeho tělo, občasné záškuby a stálé opakování toho jména byli samozřejmostí.

Nedokázal ovládat svou reakci.
Naposledy se podíval na bledou avšak poklidnou tvář chlapce a věděl, že jeho psychika je těžce poškozena.

Ty krásné oči, které znal tak dlouho byly nyní zavřeny, přes krk se mu táhl dlouhý šrám z kterého valila krev stejně jako z rány na břiše. Rameno a ruku měl rozdrcenou, nohu nepřirozeně zkroucenou a všechno oblečení nasáklé krví.bylo jasné že má i několik vnitřních zranění.

Jediný zázrak byl, že jeho nádherná tvář zůstala téměř nepoškozena a v poklidu byla připravena na nekonečný spánek.

Spi sladce Kookie....

***
Takhle to musí vypadat že jsem na něj zasedlá co? ;-;

Jungkookieho miluju, opravdu! ❤😞

Ale to se tam tak hodilo! ,_,

*doufá že tuhle kapitolu neuvidí trpaslík*

Luv ya💕

P.S bylo to aspoň smutný ? c: