Chlapec tiše klečel na silnici, tisknouc ruku svého nejdražšího kamaráda doufaje, že se probudí.
Lidi se zděšenými výrazy přibíhali k bezmocnému tělu ikdyž většina z nich tušila, že jeho oči se již nikdy neotevřou.
V pozadí bylo slyšet houkání sanitky, která měla za úkol nemožné.
Nebyla již šance že by se chlapec někdy nadechl."Kookie" zašeptal blonďáček.
Do očí se mu hrnuly slzy a on se pod náporem smutku zhroutil.
Nemohl zastavit vzlyky, které se mu draly z hrdla a když na prstech ucítil Jungkookovu krev, která pomalu stékala do blízkého kanálu, podlehl tomu úplně.Třas ovládal jeho tělo, občasné záškuby a stálé opakování toho jména byli samozřejmostí.
Nedokázal ovládat svou reakci.
Naposledy se podíval na bledou avšak poklidnou tvář chlapce a věděl, že jeho psychika je těžce poškozena.Ty krásné oči, které znal tak dlouho byly nyní zavřeny, přes krk se mu táhl dlouhý šrám z kterého valila krev stejně jako z rány na břiše. Rameno a ruku měl rozdrcenou, nohu nepřirozeně zkroucenou a všechno oblečení nasáklé krví.bylo jasné že má i několik vnitřních zranění.
Jediný zázrak byl, že jeho nádherná tvář zůstala téměř nepoškozena a v poklidu byla připravena na nekonečný spánek.
Spi sladce Kookie....
***
Takhle to musí vypadat že jsem na něj zasedlá co? ;-;Jungkookieho miluju, opravdu! ❤😞
Ale to se tam tak hodilo! ,_,
*doufá že tuhle kapitolu neuvidí trpaslík*
Luv ya💕
P.S bylo to aspoň smutný ? c: