In My Mind [J.Jg×K.Th]

Kapitola Devátá

Jen co jsem své oči propojil s těmi jeho, jako bych na místě zkameněl. Jeho velká, hnědá kukadla vypadala, jako by mi hleděla přímo do duše, jestli ne ještě hlouběji.

Mnoho lidí by to pravděpodobně vyděsilo, ale mně to přivádělo jakýsi tajemný a přívětivý klid. Lidé, jež seděli kolem nás o něčem mluvili. Pravděpodobně se představovali a fňukali nad svým životem.

Ale já a drobný chlapec vedle mě jsme se navzájem pozorovali. Chtěl jsem si jeho obličej prohlédnout jako celek, ale ten pohled v jeho očích mě nepustil.

"Další prosím." po několika sekundách nás vyrušil něčí hlas. Ovšem ani já ani on jsme tmu nevěnovali pozornost. Proč bychom také měli? Něco mi říkalo, že jsme tu ani jeden nebyli naší vinou.

Až po dalších pár sekundách, možná i minutách, mě probralo to, jak s oním chlapcem vedle mě někdo rychle a silně zatřásl, což i jeho, pochopitelně, vytrhl z onoho podivného transu.

Polekaně, skoro až vyděšeně se podíval na starší ženu, jež se ho dotkla, podíval a při tom se nepatrně přisunul směrem ke mě, což mne mile překvapilo. Působilo to tak, jako by ve mně viděl někoho, komu může věřit.

"No tak..." rádoby mile se na něj usmála a on se jenom více přikrčil na své židli. "Řekni nám, jak se jmenuješ a něco dalšího, co by nás ostatní mohlo zajímat." dodala a v očích jí blýsklo v očích, jako by jí štvalo, že se tu s ním musí zdržovat.

On jenom přikývl a ona konečně spokojeně dosedla zpět na své místo a mě i jeho propalovala nepřátelským pohledem, ze kterého mi mrazilo v zádech. Po několika sekundách však začal kluk vedle mě konečně mluvit.

A/N
Tak co... kdo myslíte, že ten neznámý vedle Taeho bude? :')

Někdo, když má anginu, leží v posteli... ale neee... jenom já můžu sedět na gauči, s noťasem na klíně, koukat na slunce, seno a pár facek, a při tom psát tohle XD