Můžeš cokoliv. Můžeš cokoliv. Můžeš cokoliv.
Pořád se to opakovalo. Nestíhala pobírat, co se vlastně děje. Co se doopravdy děje. Už dva dny nejedla, ale nakonec jí to ani nechybělo. Bylo to dokonce velice uspokojující. Byla tak odpoutaná od reality, že si to ani neuvědomovala. Nevěděla, že za pár minut umře. Nevěděla, že už nikdy neuvidí Elsu. Nevěděla, že už jí nikdy nepoděkuje.
Elsa mezitím bez tušení popíjela zelený čaj. S citronem. Také nevěděla, že za chvíli bude Dora jen její minulostí. Melancholicky vyhlížela z okna do uplakané krajiny. Ty kapky byly jako slzy, jež Dora už neuroní. To ale Elsa netušila.
Můžeš cokoliv, můžeš cokoliv, můžeš cokoliv.
Dora pomalu otevřela oči. Naposledy pohlédla na Elsinu fotografii. Tak překrásná tvář.
Můžeš cokoliv. Můžeš cokoliv. Cokoliv...
