Bylo krásné srpnové poledne, když se domem Bakerových rozezněl zvonek a následné klepání na dveře.
„Sally, ty někoho čekáš?" zavolal na Sally Oliver mezitím, co si připravoval věci do batohu.
„Ano! Už tam běžím!" ozvalo se z nejvyššího patra domu. Oliver ani nestačil mrknout a Sally už stála ve dveřích jeho pokoje.
„Můžeme jít?" mile se usmála a hodila k Oliverovi do batohu svůj mobilní telefon.
„Jasně, jen mi dej ještě minutku a sejdeme se dole."
„Oukej," Sally souhlasně přikývla, v rychlosti políbila Olivera na tvář a zamířila rovnou do vstupní haly, kde otevřela domovní dveře. Sally zatajila dech, když spatřila hosta.
„Jsem tu!" ozval se za Sally Oliver, který ihned poznal osobu, jež postávala přede dveřmi.
„Ahoj, Olivere."
„Nathanieli, co tu děláš?" vyprskl Oliver a ochranitelsky se postavil před Sally.
„Já jsem ho pozvala." Sally nervózně přešlápla z jedné nohy na druhou. Oliver otevřel překvapením ústa a Nate se nejistě zadíval na své tenisky. Sally se zhluboka nadechla, obešla Olivera a pevně objala Nathaniela. Oba chlapci byli jejím chováním zmatení.
Nathaniel okamžitě ovinul své paže kolem Sallyina drobného těla a řekl: „Moc se omlouvám za to, jak jsem s tebou jednal."
Sally přikývla: „Chyběl jsi mi." Pomalu se od Natea odtáhla a opatrně se podívala na Olivera. Ten bez hnutí stál v chodbě s pusou dokořán a teniskou v levé ruce.
Sally se usmála a omotala své ruce kolem Oliverova pasu.
„Olivere, tobě se chci taky omluvit. Chci abys věděl, že od teď vám nebudu bránit ve vašem vztahu se Sally. Vlastně vám to i docela sluší. Mír?" zeptal se chlapec s havraními vlasy a napřáhl směrem k Oliverovi pravou ruku. Zdálo se, že ta chvíle trvala hodiny. Oliver přemýšlel, jestli se chce Nathaniel opravdu usmířit a není to zase nějaký jeho akt. Sally se modlila, aby Oliver konečně stiskl Nateovu dlaň a Nate se přemlouval, aby svou ruku nestáhl poníženě zpátky a neutekl někam na Sibiř. Copak Oliver neviděl, že to bylo i tak těžké pro všechny? A ještě to usmiřování bude takhle natahovat, blonďák jeden.
„Mír." Oliver nakonec poraženecky stiskl Nateovu dlaň.
„A ani to nebolelo!" usmála se Sally a nadšeně zatleskala. Nate se ušklíbl a Oliver majetnicky Sally objal.
„Kam půjdeme nejdřív?" zeptala se Sally svých společníků, když dorazili na planinu, kde se konal obrovský festival jako loučení s létem.
„Kam chceš ty," Oliver se usmál a pohled upřel na Natea, který souhlasně přikývl.
„Dobře," přikývla Sally mezitím, co přemýšlela, kam chce jít. „Co kdybychom se teď šli někam osvěžit a za hodinu šli ke stagi? Budou tam 24 Stars – moje oblíbená skupina!"
„To zní skvěle!" usmál se Nate a rozešel se na pláž směrem k barům s občerstvením. Sally s Oliverem ho ruku v ruce následovali.
„Co si dáte?" zeptala se barmanka naší trojice, která se zaujatě rozhlížela kolem sebe.
„Třikrát jahodový pohár, prosím," pohotově odpověděla Sally.
„Počkat, ty jíš taky jahodový?" Oliver překvapeně vykulil oči na Natea.
„Jo. Nechápu lidi, co upřednostňují čokoládu před jahodou!" nechápavě
zakroutil hlavou Nate. Sally je s úšklebkem pozorovala. Tušila, že z nich nakonec budou dobří přátelé.
„Jak jste se vlastně vy dva dali dohromady? Jestli nevadí, že se ptám." Natea ještě trochu bolelo to, že si Sally vybrala Olivera. Stále ji miloval. Ale věděl, že své city musí potlačit. Už jen kvůli tomu, aby Sally dokázala být bez výčitek šťastná.
Oliver se ujal odpovědi: „Vlastně to není nic filmovýho. Sally mluvila ze spaní." Všichni tři propadli záchvatu smíchu.
„To znám, ještě si pamatuju, jaký poklady Sally v pátý třídě vykládala, když jsme byli kempovat." Nate se při své vzpomínce upřímně usmál.
„Tak to bych si rád poslechl," pronesl zcela vážně Oliver. Netušíte, jaké úsilí ho stálo, aby se nerozesmál.
„Nate, opovaž se!" Sally výhružně vztyčila svůj ukazováček. Barmanka jim mezitím přinesla tři jahodové poháry.
„Teď budu citovat: ‚Ano, pane prezidente. Ráda si vezmu vašeho syna a stanu se paní prezidentovou. Budu jediná prezidentová, která umí vykrkat abecedu!' Vážně, Sally. Tohle je skvost." Oliver s Natem se náramně bavili.
„Vážně vtipný, Nathanieli." Sally se na chlapce zašklebila a spolkla obrovské sousto zmrzliny. Snad aby zchladila své tváře, které hořely ponížením.
„Nemusíš se za to stydět, je to spíš roztomilý," Oliver se k Sally naklonil a políbil ji na čelo.
„No, jen si počkejte, až budete něco ze spaní říkat vy!" Sally se zasmála a v tu ránu Olivera s Natem smích přešel. „Omluvte mě na chvilku, myslím, že jsem támhle viděla sedět známou. Hned jsem zpátky!" řekla Sally a zmizela někde v davu. Na baru najednou zavládlo ticho. Rozhodně už ale nepanovalo mezi chlapci napětí.
„Díky," prolomil ticho Oliver.
„Za co?" nechápal Nate.
„Vidím, že jsi do Sally pořád zamilovaný. Musel bych být úplně hloupý, abych to neviděl. Stačí to, jak se na ni koukáš. Jsi v tom až po uši."
„Stejně jako ty," odvětil s úšklebkem Nate.
„Pravda," zasmál se Oliver, „proto k tobě mám obrovský respekt. Je těžké nechat ji jít."
„To máš pravdu. Proto jakmile zmizíš ze scény, milerád nahradím tvé místo," oba se zasmáli a Oliver přátelsky stiskl Nathanielovo rameno.
„Díky," vděčně se na Natea usmál. Ten na blonďáka kývl.
„Ta holka mě jednou zabije," povzdychl si Nate a nabral si pořádnou lžíci zmrzliny.
„Moje slova. Půjdeme ji radši najít. Ať stihneme tu její kapelu."
ČTEŠ
Annoying Roommate (cz)
Dla nastolatków"Čemu se směješ?" "Vzpomněla jsem si, že máš stejné příjmení, jako ta nejtrapnější modelka v Británii. Sasha Brooksová, myslím." "To je moje máma." Czech story by @givemecoconut, 2016
