Vanessa

//1//

"Ness, pojď na jídlo" volala na mě máma z okna na zahradu. Samozřejmě, že jsem ji neslyšela, jak bych taky mohla přes ten randál od vedle? Minulý týden se do vedlejšího domu nastěhovala nová rodina (jestli se tomu tak dá říkat...viděla jsem zatím jen paní domu) a okamžitě se mi zprotivili. Nejen, že nejspíš jejich vyvedený synáček každodenně pořádá asi svou soukromou párty, nebo jinak si ten kravál nedovedu vysvětlit, ale také s námi sdílí celý náš pozemek, aniž by nás odděloval plot, a to včetně bazénu, ve kterém se už týden pravidelně někdo koupe uprostřed noci a ráno vypadá bazén jako po velmi „slušné" párty.

„Ness, jídlo!" zkusím máma podruhé, tentokrát hlasitěji a já už slyším alespoň útržek svého jména. Rozhýbu svá ztuhlá kolena, při meditaci mi vždy v tureckém sedu ztvrdnou, a jdu se podívat, kdo mě volal.

V kuchyni stojí máma, která právě připravuje oběd, táta je v obýváku a čte si noviny, po schodech zrovna dupou mí dva bratři – Michael, který je ode mě starší o rok a půl, a Luke, kterému je teprve osm. V houpacím křesle sedí naše babi, která sice už moc nevnímá, ale naši jsou stále schopni se o ni postarat. Babi totiž trpí Alzheimerovou chorobou a většinu času tráví nic neděláním. Ale najdou se i chvilky, kdy to babi pálí a překvapuje nás všechny.

„Teda tady to voní" prohlásí Luke a Mike natáhne vůni nosem. Sedneme si k velkému oválnému stolu, u kterého se vždy na oběd scházíme. Je to naše tradice. O víkendech jíme vždy spolu. „Dost, to mi stačí" houknu na mámu a mile se na ni usměju. Přisune mi talíř s polévkou a sleduju, jak nalévá i ostatním.

„Odpoledne se půjdu proběhnout, nechceš jít se mnou?" zeptám se Mika „už dlouho jsi se mnou nebyl, a měl bys se sebou něco dělat brácho" uchichtnu se. Dělám si z něj jenom legraci, Mike je ten poslední, kdo by na sobě měl gram tuku na víc. Je to sportovec, hraje za naší školu basket a svou postavu si nemusí hlídat tak jako já. Už když jsme byly malé děti, Mike mohl sníst cokoliv chtěl a v jakémkoliv množství a nikdo to na něm nepoznal, zato já jsem si za svou postavu v dětství prošla peklem. Naštěstí jsem všechna svá kila navíc shodila a dnes se za své tělo stydět nemusím. „Jo, dneska bych s tebou šel, pokud ti teda nebudu dělat svým pupkem ostudu" nafoukne svoje břicho a všichni se musíme smát.

Po obědě si chvilku odpočineme, já se rozvalím na balkoně s knihou v ruce. Strašně moc bych si přála být jako jedna z hrdinek mých oblíbených románů. Vždy se objeví princ na bílém koni a jsou spolu šťastní až do smrti. Jenže takhle to v životě nefunguje, povzdechnu si a začtu se do další kapitoly. Nevím kolik mohlo uběhnout času, když u vedlejšího domu zastaví motorka s jezdcem v koženém. Zaujme mě to, protože hlasitá hudba najednou ztichne. Takže motorkář nejspíš přijel za našim vykutáleným sousedem. Bohužel nevidím, kdo dveře otevře, ale vidím, že se motorkář s někým mezi dveřmi vybavuje. Nechci moc špehovat, proto se znovu začtu do knihy. Ale po chvíli mi to nedá a zvednu zrak znovu, a vidím motorkáře s tmavovlasým klukem v orvaných džínech a bez trička, jak okukují jeho motorku. Jsou ode mě dost daleko, i přes to si všimnu jeho vypracovaného těla. Musím se nad sebou pousmát. Vypracovaní kluci se mi vždycky líbili.

„Tak co, jdem?" ozve se mužský hlas za mými zády. „Jo, jenom dočtu kapitolu" otočím se na Mika. „Jen aby to netrvalo věčnost" uchechtne se a podívá se směrem k motorce. Nejspíš poznal co je nyní mým předním zájmem.

Dočtu kapitolu, seběhnu dolů do mého pokoje, abych na sebe hodila běžecké kalhoty a tílko a vydám se hledat bratra. Už na mě čeká před domem a protahuje si stehenní svaly. „Můžem" usměju se na Mika a s lehkým poklusem se vydáme po okolí vesničky, v níž bydlíme. Máme tady už vyběhanou trasu. Seběhneme kolem kostela dolů, přes malé náměstí, kde se pořádají místní slavnosti, přes pole, kde máme vyběhanou cestičku, do lesa a kolem malého rybníčku, druhou stranou zpátky přes pole a jsme zase ve středu dění celé vesnice. Celá trasa má asi pět kilometrů. Když ji běháte každý den, už je to pro vás hračka.

Doběhneme domů, v pokoji ze sebe shodím oblečení, ani si nezatáhnu závěs nebo žaluzie, musím si pomalu začít zvykat, když přímo naproti mému pokoji má okno ten hlučný vetřelec, a vběhnu do koupelny a dám si sprchu. Začnu zase myslet na školu. Zítra je pondělí a mě čeká test z chemie. Musím se na něj dobře připravit, abych si nepokazila známku a na začátku léta mohla odjet se školou na poznávací zájezd do Francie.

Sednu si ke svému stolu a před sebe hodím sešit z chemie: „kyselina stearová, kyselina palmitová, kyselina olejová, kyselina octová, mravenčí, máselná..." opakuji nahlas karboxylové kyseliny.

Po dvou hodinách se ozve nesmělé zaťukání. „Dále" řeknu a otočím se čelem ke dveřím. Ve dveřích se objeví blonďatá, střapatá hlava Luka. „Co potřebuješ Luku?" usměju se na něj. „Mike mě posílá, abys mi vysvětlila matiku, že prý nemá čas" vysvětlí s lišáckým úsměvem a já protočím očima. Luke už mi několikrát tajně sdělil, že od Mika nikdy vysvětlenou látku nechápe, tak už rovnou chodí za mnou. „Tak pojď" ukážu mu na svou postel a hupsnu za ním, až se Luke rozchechtá. „Tak, to je přece jednoduché, je to jen malá násobilka. Tady tohle číslo musíš vydělit tímto a pak násobit tímto." Přijde mi to tak moc jednoduché, že ho podezřívám, že za mnou přišel, abych mu to vypočítala rovnou já, aby se nad tím nemusel moc zamýšlet. Dovedu si představit čeho má teď plnou hlavu. Jen balónu, vody a svých kamarádů, kteří na něj čekají před domem.

Zničehonic, se opět u sousedů rozehraje rádio na plné pecky. Jelikož stojí naše baráky necelých 10 metrů od sebe a hudba jde z pokoje přímo naproti mně, neslyším vlastního slova. „Tak jsem se asi doučila" povzdechnu si a podívám se na facebook, co je nového. Píše mi Sky. Sky je má nejlepší kamarádka, se kterou chodím do třídy, sedíme spolu v lavici a celkově si moc rozumíme. Zbytek dne strávím chatováním se Sky, dokud v deset hodin nepřestane vyřvávat muzika a já konečně usnu. Aspoň noční klid se tady dodržuje, pomyslím si a blaženě usnu s vyhlídkou na zítřejší den.

Ahojte! Máme tady nový příběh. Doufám, že se vám bude líbit. Nezapomeňte likovat, hlasovat a komentovat :)