Vanessa

//6//

V pátek nejsem vůbec vyspaná. Dlouho do noci jsem myslela na Bena. Proč mě včera svezl? Proč mi nabídl azyl? Proč mě špehoval v koupelně? A proč se mě sakra pokusil políbit? Nic z toho prostě nechápu. Snaží se mě ztrapnit ještě víc? Nebo o co mu jde? Ale musím se pousmát nad vzpomínkou, jak jsem ho napálila. Nevím, co to do mě vjelo. Nikdy jsem se takhle ke klukovi nezachovala, ale byla jsem s tím spokojená.

Ve škole na mě čekalo překvapení. „Všechno nejlepší Ness!" vykřikla Sky a ostatní spolužáci se k ní přidali. Strašně moc mě to dojalo. Sky mi upekla malý dort a na něm hořela svíčka s číslem 18. „Vítej mezi dospělými!" popřál mi Will. „Všechno nejlepší" přidávali se i další gratulanti. Nakonec mi předali šerpu s nápisem „oslavenec". „A tuhle šerpu musíš dneska nosit celý den" poručila mi Sky. Musela jsem se smát. Odešli jsme do třídy, kde na mé lavici ležel dárek. „Celá třída se ti složila na dárek Ness" pochlubila se Sky. „Páni, moc vám děkuju" zase jsem měla slzy na krajíčku. Rozbalila jsem dárek a našla jsem francouzský slovník. „Profesorka Johnsová už oznámila, kdo v létě pojede do té Francie. A ty jsi mezi nimi také!" oznámila mi Sky a udělala mi tím neskutečnou radost. „Děkuji vám všem, strašně moc". Objímala jsem všechny ze třídy a neubránila se pár slzám. Byl to ten nejlepší dárek.

V matematice k nám do třídy vešel nějaký kluk, vůbec ho neznám, ale myslím, že chodí do prváku. Vypadal jako ten největší intelektuál a šprt. „Dobrý den, omlouvám se, že ruším, ale Vanessa Johanssonová má jít ihned do kanceláře pana ředitele" oznámí a odejde.

„Vanesso, vy jste něco provedla?" zeptá se mě matikář. „Ne, neprovedla. Tedy o tom nevím" zarazila jsem se. „Tak utíkejte" propustil mě. Sky na mě ještě po cestě vrhla zvědavý pohled a já jen pokrčila rameny. Přemýšlela jsem, co mi říďa může chtít. Že by mi chtěl popřát k narozeninám? uchichtnu se. Když jsem došla k ředitelně, stál před ní i Ben! „Co tady děláš?" zeptala jsem se ho „taky jsi pozvaný na kobereček?" Ale Ben mi neodpověděl. Jen na mě hleděl. Chvíli jsem tam stála a čekala v domnění, že Ben čeká, až ho ředitel pozve dovnitř. Nakonec jsem se rozhodla, že na něj zaklepu. Už už jsem natahovala ruku ke dveřím, když mě Ben zastavil. „Být tebou, nedělal bych to" nechápavě jsem se na něj podívala. „A to jako proč?" „Jestli nechceš, aby byl říďa stejně vykulený jako teď ty, tak tam vůbec nelez." Vůbec jsem to nechápala. „A proč si mě tedy nechal zavolat?" „Nenechal" uchichtne se. Zalapala jsem po dechu. „Chceš říct, že jsi to na mě nastražil?" „Jenom trošku" usměje se „toho šprta jsem ani nemusel moc přemlouvat. Byl celkem ochotný" vykouzlí lišácký úsměv. „A co mi tedy chceš?" zeptám se ho podezřívavě. „Oplatit ti tvou včerejší drzost" pronese naprosto vážně a s pohledem upřeným do mých očí se ke mně přiblíží na vzdálenost 20 centimetrů. Zatají se mi dech, srdce mi párkrát vynechá svou pravidelnou činnost, kolena se mi podlamují. Ben se ke mně sehne a zruší i tu nepatrnou vzdálenost mezi námi. Políbí mě a já mu polibky oplácím. Nevím, jak dlouho se tam tak líbáme, ale najednou zazvoní. Uskočím od něj a uvědomím si, co se vlastně stalo. Otočím se na patě a vystřelím odtud, až se za mnou práší.

Celý den na něj musím myslet. Dokážu připustit, že se mi Ben líbí, ale vždyť to je arogantní, sobecký, ironický blb, co se mi snaží zamotat hlavu. Kdo ví, proč to vlastně vůbec dělá. Za těch pár dní jsem ho už dost poznala, abych věděla, že s takovýmto klukem si nic začínat nechci.

Doma je jenom paní Phillips a babi. Slušně tedy pozdravím a pošlu paní Phillips domů, že už to tady s babi nějak zvládneme. Paní Phillips je mi moc vděčná, má také svou rodinu a chce s ní trávit více času. „Tak co babi? Jak se dneska máš?" otážu se, ale ani nečekám na odpověď. Už jsem si zvykla, že s babi se většinou mluvit nedá, ale je celkem vhodný posluchač, a proto jí povyprávím všechno, co se mi stalo. Od Benových narážek na má prsa, přes včerejší záchranu, až po dnešní polibek. Nakonec si vzdychnu. Babi stejně vůbec netuší, o čem jí tady vykládám.

Mezitím příjdou domů všichni členové rodiny. Starost o babi tedy přenechám mámě a vydám se na svůj oblíbený běžecký okruh. Když příjdu domů, převléknu se do plavek a skočím se schladit do bazénu. Voda má příjemnou teplotu. Vytáhnu rozečtenou knihu a uvelebím se na lehátku u bazénu. Dokonce u ní usnu.

Vzbudím se asi po půl hodině, když se najednou rozječí hudba. Zakroutím hlavou, tohle je jako kolovrátek – pořád dokola. Sbalím tedy knihu i svůj ručník a jdu do svého pokoje. Zrovna si rozčesávám před zrcadlem vlasy, když postřehnu změnu stylu písničky. No to snad není možné, Ben má i romantickou stránku duše, pomyslím si, když z EDM hudby změní žánr na pomalou rumbu. Neubráním se úsměvu a začnu si tancovat kroky mé taneční sestavy. Kdyby poslouchal tenhle styl písniček, tak mi každodenní diskotéka ani nevadí. Tuhle písničku miluji i kvůli jejímu textu:

Prostě tu stojíš a sleduješ, jak hořím.
Ale je to v pořádku, protože
se mi líbí ten způsob, jakým to bolí.
Prostě tu stojíš a slyšíš mě plakat.
Ale to je v pořádku, protože
miluji způsob, jakým lžeš.
Miluji způsob, jakým lžeš.

Když se podívám k Benovi do okna, uvidím za záclonou nepatrný pohyb. Ben je u sebe a nejspíš cvičí. Jak jinak by získal tak vypracované tělo? Když se podívám důkladněji, zjistím, že Ben necvičí, ale tancuje! Nikdy bych to do něj neřekla. Bohužel na něj moc dobře nevidím, navíc písnička už končí, ale i přes to jsem si jistá, že Ben opravdu tancoval. Nevím, jak mu to šlo, nevím, jestli to byla rumba nebo něco jiného, každopádně mě to pořádně zaskočilo. Zajímalo by mě, co ještě o tom klukovi zjistím.

>'ν