Vanessa

//4//

Ráno vylezu z postele ještě dřív, než mi zazvoní budík. Můj první pohled spočine na mém opět otevřeném okně. Já jsem prostě nepoučitelná! Nechám okno otevřené, ale dávám si velký pozor, abych se nepřevlékala tak, aby mě kdokoliv mohl vidět. Převléknu se do džínových kraťasů a volného tílka. Do tašky si sbalím věci do školy, ale také na trénink. Vyběhnu zbudit Mika s Lukem a přichystám snídani.

Sedím v autobuse, když kolem nás profičí motorka. Moc si toho nevšímám, ale když dojdu před školu a uvidím ji tam stát, začnu nad tím trochu přemýšlet. „Čau Sky, čaute lidi" pozdravím jako obvykle. „Holky, nechcete dneska zase zajít do té kavárny?" zeptá se nás Will. Už zase svítí jako sluníčko, včera se asi opravdu muselo něco stát, když ho to drží do teď. „Jo jasně proč ne?" ujistí ho Sky. „No, já dneska nemůžu, mám trénink" omluvím se. „Hele Wille, nestalo se ti něco?" zeptám se ho a on na mě jenom tajemně mrkne.

Po škole jdu rovnou na trénink. „Ahoj Lucy" pozdravím trenérku. „Ahoj Ness". Převleču se do tanečního úboru a obuju si zlaté boty na podpatku. Jdu se rozcvičit. Pozdravím se s dalšími tanečníky, ale víc si jich nevšímám. Sice spolu vycházíme celkem dobře, ale i přes to mezi námi panuje značná rivalita. Vždy jsem si nejvíc rozuměla s Patrikem. Ten už bohužel skončil, ale kvůli tomu neskončím i já. Tanec je má vášeň a já se jí nehodlám jen tak vzdát. „Lidi, pojďte všichni sem" svolá si nás Lucy. „Příští týden jsou nábory a já bych s vámi chtěla nacvičit jednoduchou sestavu, kterou bychom tam předvedli, abychom jim ukázali, co tady děláme. Nebude to nic složitého, ale je dost možné, že se tady budeme muset sejít ještě jednou, výjimečně." Všichni souhlasíme, protože partnery opravdu potřebujeme.

„Tak, začneme. Zkusíme rumbu. Pět, šest, sedm osm...." odpočítá Lucy a my začneme tancovat. Po trénincích jsem vždycky úplně mrtvá. Lucy nám dává do těla. Taky možná proto jsem tak zhubla, kdybych přestala tancovat, nevím, jestli bych si svou postavu udržela. „Tak to je pro dnešek všechno, sejdeme se na chvíli ještě v sobotu odpoledne, může být?" navrhne Lucy a nikdo nic nenamítá.

Utíkám do šatny, abych se co nejrychleji převlékla a utíkala na autobus. Stihnu ho tak tak. Když vystoupím, už z dálky slyším ten strašlivý rachot. Nedělám si iluze, odkud by to asi mohlo jít. Kdyby alespoň poslouchal nějakou normální hudbu, povzdychnu si.

„Jsem doma" zakřičím přes celý dům. „Ahoj Ness," pozdraví mě Luke. „Ahoj Luku, je už někdo doma?" „Jo, všichni jsou už doma. Máma je s babi, táta čistí bazén a Mike je nahoře s Benem" vysvětlí a já sebou při zmínce našeho souseda trhnu. Co tady zas chce? Teprve nyní si uvědomím, že tentokrát ten příšerný kravál nejde z Benova pokoje, ale z pokoje Mika. „No to snad ne" protočím očima, on už to poslouchá i Mike. Převleču se do dvoudílných bílých plavek a jdu se kouknout za tátou. „Čau tati, nechceš pomoct?" zeptám se ho. „Ahoj Ness, jo to budeš hodná." Asi hodinu skáču s tátou okolo bazénu, abychom ho dali alespoň trochu do pořádku.

„Mám hlad jako vlk" povzdychne si táta. „Tak já něco skočím udělat" nabídnu se a jdu do kuchyně nachystat svačinu. Zrovna se natahuji do lednice pro salám, když za sebou uslyším hvízdnutí. „No páni" slyším za sebou mužský hlas. Nechám salám salámem a otočím se, abych zjistila kdo je tak překvapený. K mému zděšení je to Ben. Srdce mi začne bít rychleji, až mám pocit, že mi vyskočí z hrudi. Snažím se působit sebejistě, ale moc se mi to nedaří. Přece jenom mé mindráky z dětství ohledně mé postavy ještě zcela úplně nevymizely. „Co tady chceš?" zeptám se podezíravě. „Přišel jsem se napít, ale našel jsem tu něco mnohem lepšího" řekne sebejistě a projede si mě očima od hlavy až k patě. Na malou chvíli se zastaví u mých prsou. Nemohu si nevšimnout jeho úsměvu. „Prošla jsem?" zeptám se s ironickým úšklebkem. To ho vyruší z okukování mé postavy a nalije si trochu vody z kohoutku. „No, nevím, něco tomu asi chybí" podotkne a rukama naznačí větší poprsí. „Myslím, že jsem spokojená" syknu nenávistivě. Jeho poznámka mě dost zabolela. Rychle dodělám svačinu a vystřelím z kuchyně, co nejrychleji to jde. V plavkách si před ním připadám jako nahá. Ben mě ale vyprovází svým pohledem.

Moje nálada klesne na bod mrazu a táta si toho všimne. „Stalo se něco Ness?" „Ale ne, jenom...potřebuješ mě ještě?" „Ne klidně běž, už to zvládnu" odpoví mi a nechápe, co se mi stalo. Zavřu se v pokoji a mám slzy na krajíčku. „Přece nebudu plakat kvůli takového, takového...hajzla" odfrknu si. Postavím se před zrcadlo, narovnám se, vypnu prsa a usměju se na sebe. Musím působit sebejistě! Táta už dočistil bazén, hudba u Mika se ztišila, Ben už nejspíš půjde domů. Vyjdu ven na zahradu, vezmu si nafukovací lehátko a lehnu si do vody. Je mi jedno, jestli se Benovi má prsa líbí nebo ne.

Ben vyjde z našeho domu asi za 10 minut. Mám přivřené oči, aby si myslel, že ho nevidím, ale já ho potají sleduju. Ben prochází kolem našeho bazénu co možná nejtišeji, ale stále mě pozoruje. Nemůžu si nevšimnout jeho nadouvajících se kraťas. V duchu se usměju. Dokud Ben nezajde za roh stále se na mě otáčí. Jakmile ho ztratím z pohledu, vylezu z vody a jdu si sednout na parapet jeho okna. Odhrnu záclonku a čekám, až přijde do pokoje. Když otevře dveře a uvidí mě sedět v okně, celý zkamení. „Mě možná něco chybí, ale tobě asi přebývá" ukážu prstem na jeho rozkrok a vidím, že Ben celý rudne, asi není takový drsňák, jak se chová „a nekoukej na mě jako bys viděl ducha" vrátím mu jeho první slova. Se smíchem se odlepím od jeho okna a jdu si spokojeně lehnout zpět do vody. 1:1 Bene.