Kapitola II - Nemožné

60 5 3
                                    

Ano, je to člověk!!! Hned jak mě uviděl, tak jsme se na sebe chvíli dívali a pak jsem poprvé promluvil "Aaa hoj". Najednou ke mně přiběhl a začal strašně rychle mluvit, že jsem mu ani nerozuměl.

Po chvilce uklidňování a konverzace jsem zjistil to, že se jmenuje Daniel, bydlel ve stejném městě jako já,je stejně starý jako já a také že vůbec neupadl do kómatu ale o tom co se stalo nechtěl mluvit.

Měl jsem veliké nutkání zeptat se ho co je za rok a nakonec jsem to udělal.JE ROK 2118 já jsem žil v roce 2022....Je   mi    více jak 100 let, tak proč vypadám pořád na 17
? O tom Daniel zřejmě nechce mluvit,  což je zvláštní, protože tím jeho nepřestávajícím mluvením mě už vážně deptá.

Docela jsme se s Danielem spřátelili, (připomínal mi jednoho kluka z mého gymnázia, kde jsem málem neprolezl). V hypermarketu jsme objevili pár poživatelnin, což mě celkem překvapilo. Po chvíli hledání jsem se ho zeptal na ty hlasité rány, prý jen spadlo pár věcí, tomu se mi vážně věřit nechtělo, protože při vysvětlováni byl zřejmě hodně nervózní.

V téhle poslední hodině se toho událo tolik, jako se za celý můj život neudálo. Počkat!? Neříkal náhodou, že přežil TU VĚC? Tak jakto že vypadá tak jak vypadá?! Radši se ho na to nebudu ptát. No nic , jsem rád že jsem narazil aspoň na někoho!

'LoneKde žijí příběhy. Začni objevovat