T H E B O Y

1.

Nikdy jsem netušila že lidi jsou takový svině..
     Chodit s Martinem byla největší chyba mého života.. Nebo ne chodit s nim. Ale poslat mu nudes.
     Je to snad nejhezčí boy na škole a chtěl chodit se mnou, žádná by neodmítla. A ani já nejsem výjimka.
Jenže pak se mnou chtěl Martin spát a já mu řekla že ne. Rozešel se se mnou a rozposlal moje fotky po vesnici kde žiju, jménem Portlau.
A taky samozřejmě do naší třídy, takže se se mnou teď nebaví nikdo kromě Nicole.
Já i Nicole jsme patřili k Mari, což je nejpopulárnější holka na škole, ale pak se stalo tohle a Nicole je kvůli mě opustila. Jsem svým způsobem i ráda.
     Už teď neslýchám: "Lolo tohle, a Lolo tamto"..
Jo vlastně, jmenuji se Lauren Been, ale všichni mi říkaj Lola.

"Lauren! Sakra vstavej už!" teda až na mojí matku no..
"Jestli zaspíš, já tě do školy nepovezu a táta už je v práci!"

Otevřeli se dveře
"Prosím tě já tě do školy vezmu.." Řekl můj 18ti letý bratr Kristián. Mrkl na mě a odešel do koupelny.

Já jsem jen kývla a spala dál.

"Sakra! Kristiáne! Proč si mě nevzbudil!? Je 9 hodin!" řvala jsem přes celý byt, ale nikdo se neozval. Vstala jsem a šla prohledat byt. Nikdo tu nebyl.. Ani ségra, ani brácha a ani rodiče.. Nikdo.
"Já ho zabiju! Zase si ze mě dělal srandu!"
Rychle jsem se šla převléknout, napsala si omluvenku a běžela do školy.

"ťuk, ťuk" zaklepala jsem na dveře třídy. Učitelka už na mně koukala s nadsazeným pohledem.
"Notak Lolo, kde jsi byla? Někomu si posílala fotky a zapomněla na školu?" rozeřvala se přes celou třídu Mari. Učitelka jen seděla a pousmála se.
"Beenová, přišel nový žák, sedí vedle tebe. Doufám že na něj nic nezkusíš tak jako na Martina" řekla učitelka a celá třída se začala smát.
Já ještě neseděla, stala jsem u tabule. A hned jak to řekla, otočila jsem se, vyrazila dveře a odešla pryč.
Když jsem přišla domu tak už na mě čekala mamka s tátou.
"Lauren Daisy Beenová!" zakřičela mamka vážným hlasem.
"Co to má znamenat!? Vyrazit dveře a odejít ze školy?! To nemyslíš vážně!" řekl ještě vážnějším hlasem táta.
"Kdyby to bylo poprvé tak nic neříkám, ale je to už po osmé!"

"Jenže mami! Kdyb...." snažila jsem se promluvit.

"Co? Co mi zase řekneš za lži? Nic nechci slyšet! Padej do svýho pokoje, dej sem IPod, počítač, notebook a i všechny 3 mobily!"

"Ne nedam!"
Otočila jsem se a šla do pokoje. Zamkla jsem se, sbalila si věci a odešla bydlet k tetě Asimo.

Pro začátek je to málo, vím. Ale je to jen takový úvod do děje.

Teta jí ale pošle zpět. Co bude dál?