^ Same Mistakes ^

                     3.Všechno se mění...

[} Díl věnovaný Šukynce :* (příště si vyberu dle toho kdo komentne nebo "votne" :D) {]

,,Mr...mr...mrtvá ? Jak může ... ne není mrtvá ! Ty si ze mne děláš srandu !" zaječela jsem a pak už si jen pamatuju pád k zemi a pak už jen tmu...

*

Otevřela jsem oči a trošku zamrkala. ,,Tara !" vyjekla jsem z ničeho nic a rukama jsem si zakryla obličej. Když se moje ruce přesunuly zpět na hruď zakroutila jsem hlavou a rychle jsem vstala. Nohy jsem spustila ladně na zem a hned si sedla. Prstama jsem si přežmoulala oči a levou rukou jsem se podepřela a pomohla jsem si vstát. Stoupla jsem si. Bylo mi absolutně jedno co mám na sobě nebo kolik je, ale moje nejlepšejší kámoška byla mrtvá a Bob pravděpodobně nic nedělal. Co by taky měl dělat že ? Vždyť Taru nesnášel. Pomalu jsem došla ke dveřím, levou rukou jsem sáhla po klice a otevřela dveře. Vešla jsem na chodbu a potichu jsem přecupitala ke schodům a sešla jsem je. Ocitla jsem se ve vchodové halce u dveří. Bez váhání jsem šla ke vchodovkám, pravou rukou jsem je otevřela a vyšla jsem ven. Cítila jsem, jak si mi noční větřík pohrával s pramínkama vlasů. Ojela mnou zimnice a naskočila mi husí kůže. Koukla jsem se na nebe plné hvězd, bylo to krásné. Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla. Pak jsem pravou rukou zabouchla vchodovky. Šla jsem ke garáži přes krásně zelený trávník, který náš otec zbožňuje a pracně se o něj stará. Když jsem stála před garážema ,,Yes !" zaradovala jsem se poněvadž byly odemčené a já nemusela pěšky. Otázka zní kam jedu že ? Musím za Bobem. Taru miloval nebo nesnášel, to je fuk, ale co když je na tom zle ? Z přemýšlení mě vytrhli moje nohy, které se rozešli směrem do garáže k tátovýmu autu. Vešla jsem velkými červenými vraty s otvíráním zespodu nahoru, dovnitř. Šla jsem ke dveřím od červeného postaršího BMW s místami odřeným lakem. ,,Co na tom autu má  ?" nechápala jsem, když jsem si ho prohlídla s povytaženým obočím. Zakroutila jsem hlavou. Levou rukou jsem zkusila otevřít dveře od auta. Zamčeno. ,,Kurva !" zaječela jsem. Otočila jsem se zády k autu a zároveň čelem k hnědé, vysoké skřínce s nářadím. Ta skřínka tu stála hodně dlouho. Vlastně už dlouho před mým narozením. Vzala jsem pravou rukou klíč, který trčel z vnitřka skříňky. Usmála jsem se při pohledu na něj. Otočila jsem se zpět čelem k autu. Napřáhla jsem se klíčem a bouchla jsem celou vší silou do okýnka. Rozbilo se až po několikátém úderu. Koukla jsem se okolo sebe, jestli jsem tu opravdu sama. Byla jsem. Levou ruku jsem strčila do rozbitého okénka a nahmatala jsem kliku. Klíč jsem hodila na zem. Otevřela jsem si. S úsměvem jsem nasedla. Chtěla jsem nastartovat, ale nebylo čím. ,,Ku*va klíče." zanadávala jsem. Pokrčila jsem ramenama a pokusila jsem se ohnout k pedálům. Když jsem se ohla, hledala jsem drátek pod volantem, abych mohla nastartovat. Upřímě, viděla jsem to jen v TV, bůh ví, jestli to bude vůbec fungovat. Když jsem se koukla na všechny drátky co tam byly povytáhla jsem obočí. ,,Kterej to do pr*ele je ?" ptala jsem se sama sebe. Prostě jsem jeden vzala a roztrhla jsem ho. Samozřejmě, že zubama. Potom jsem je pomalu přiblížila k sobě. Zajiskřily. Hned jak jsem uviděla jiskru cukla jsem s sebou a tím pádem jsem dostala ránu do zátylku o volant. ,,Au ! Ku*va !" zaječela jsem a v tu ránu přišla další jiskra a motor začal hučet. Usmála jsem se. Obtočila jsem drátky a sedla jsem si na sedadlo. ,,Jsem já to, ale boží." šeptla jsem. ,,Tara..." šeptla jsem. Teď mi došlo co je. Tara je...mrtvá ! Ne to není možný ! Nesmí ! Slzy mi začali kutálet po tvářích a do nosu se začal hromadit sopel tudíž jsem měla rýmu. Brečela jsem. Za ní... Moje nejlepší kamarádka navždy. Navždy ? Kde ? Už je konec. ,,Proč ona a né já ?" zaječela jsem přičemž jsem si položila ruce nahoru na volant a na ruce položila svou hlavu. Vlasy mi sjely po odhalených ramenách na tvář. Ztratila jsem ji. Tak a dost ! Musím jet za Bobem. Zvedla jsem hlavu a narovnala se. ,,Musím jet." zamumlala jsem. Koukla jsem se na řadící páku a ruce položila na volant. Levou ruku jsem přesunula na řadící páku, nohou dupla na spojku a zařadila jsem tak, abych mohla jet pozadu. Šlápla jsem na plyn a pomalu jsem vyjela z garáže. Rychle jsem to vytočila na silnici. Dupla jsem na spojku a přeřadila jsem. Hned jsem dupla na plyn a rychle jsem se rozjela po silnici vpřed. Míjela jsem jeden strom za druhým a hned jak jsem vyjela z naší ulice stromy nahradily pouliční lampy. Na silnicích byl klid, nikde ani živáčka. Mrtvo. Jela jsem dál a stále přeřazovala a zařazovala. Myslela jsem na Taru. Není možný co se stalo. Prostě ne. Jedu za ní. Prudce jsem otočila volant a tím i celé auto o 180°. Dupla jsem na plyn. Vyjela jsem směr Tařin dům. Odtud její dům nebyl daleko.