,,Marlene!" Ozvalo se volání jejího jména, hned jakmile vstoupila do školního autobusu a viděla mávající ruku. To vše měla na svědomí její nejlepší kamarádka. ,,Pojď! Držím ti místo!"
Jen si povzdechla a s pozdravem se posadila vedle Rosaliny. ,,Ahoj Ros"
,,Ahoj Marlene!" Nikdy nezkracovala jména a nepoužívala ani přezdívky. ,,Naposledy ti říkám, ať mi neříkáš Ros, ale Rosalino!"
,,Och, promiň Ros.." Při pohledu na její obličej see však hned opravila: ,,Teda Rosalino."
,,Jak ses dnes vyspala?" Než však stačila alespoň otevřít pusu, začala mluvit ona. ,,Já vcelku dobře, představ si, že se mi zdálo o Simonovi. A víš, co? To neuhodneš!"
A tak mluvila a mluvila. Marlene to vůbec nezajímalo a tak se jen usmívala a nevnímala. Rosalina to však nepoznala. Nikdy nic takového nepoznala, jako nikdo.
Už se nemohla dočkat do školy. Tam se totiž rozdělí. Ona má historii světové literatury a Ros má matematiku.
•••
Nějak jsem došla k tomu, že Hold me closer od samotného Davida Levithana se mi líbí o dost více než Will Grayson, Will Grayson od Davida ve spolupráci s Johnem Greenem. Jak jste na tom vy?
ČTEŠ
real.
PovídkyNikdo ani netušil, že se skrývá pod maskou. Rodina ani přátelé. Až do doby, kdy se ukázala ve svém pravém světle. Ani ona sama nečekala, co vše se kvůli tomu přihodí a jak dopadne.
