Totálně trapná love story

Finally I'm awake

Jeli jsme se sestrou a bratrem  z tréninku (Tance).  Z rádia hrála moje oblíbená písnička, která se jmenuje "My My My!".  Sestra s bráchou se o něčem bavily. Celkem mě štvalo že na mě kašlou, ale aspoň tu písničku dali více nahlas.

   Najednou se ale vše změnilo. Písničku mi přerušilo troubení jednoho auta, ale to jsem nevěděla ještě co se děje. Ucítila jsem velký náraz, můj hrudník šel rychle do předu a za ním hlava. Pásy mi moc nepomohly a já jsem se bouchla silně do hlavy. Pak už byla jenom temnota. Znamená to že jsem mrtvá?  Nebo co se stalo?

Najednou jsem se konečně probudila. Než jsem si stihla všimnout, byla jsem v  nemocnici. Nade mnou se skláněly doktoři.  Jeden doktor začal na mě pomalu mluvit.

"Dobré odpoledne slečno Hanks. Rádi bychom vám oznámili že jste byla dva měsíce v umělém spánku.". Úplně mě zaskočila tato věta. Vážně dva měsíce? 

"Abychom vám vysvětlily co se stalo, tak jste měla auto nehodu. Vaše sestra a váš bratr ale nepřežily.  Jenže je tu jedna věc vaši rodiče měly před třemi lety taky nehodu. A váš bratr vás měl v náhradní péči. Jenže už nežije, takže musíte letět za svojí tetou která bydlí v USA. Ta bere za vás zodpovědnost až do dvaceti jedna let.". Myslela jsem si že omdlím a už se nikdy nevzbudím. Jenže to nešlo.

"Cože!? To nejde, co moji kámoši? Co se stalo s bratrovým tanečním klubem? Jak to že zemřeli, já už tohle nechci zažít. Co náš dům? Moje věci? Věci od bráchy a sestry? Jak se dostanu k tetě? Proč jsem jediná která přežila?". Nahrnuli se mi slzy do mých očí.  Chci Chica a Bellu zpátky. Tohle byla moje jediná rodina, tu tetu jsem viděla naposledy jak mi bylo pět. Už jsem si toho zažila hodně tak proč mě furt někdo trestá. 

"Uklidněte se slečno, vše je zařízené.  Vaše věci už jsou v USA. Byl tu známý vaši tety který jí pomáhá na zahradě. Vaš dům se bude prodávat a peníze budou vaše. Vaši přátele, to nevím ani co vám mám říct, protože dneska je taková doba že  si jde volat a mít nějaké to spojení.  Dostanete se k tetě jednoduše. Ten její známý poletí s vámi je o jeden rok starší takže si myslím že nebude problém. Taneční klub je napsaný na vás, takže furt funguje to se nebojte.  Žijete protože jste prodělala jenom střední otřes mozku, moc jste nekrvácela, spíš jsme se bály té hlavy. Vaši sourozenci na tom byly mnohém hůř. Měly vnitřní krvácení, zlomená žebra, a pár dalších zlomenin. Omlouváme se nedokázaly jsme je zachránit.".  Moje slzy spatřily svět. Už to nedokážu. 

"Prosím, můžete na chvíli odejít chci tu být sama." Všichni doktoři odešli, ale furt jsem nebyla sama. Na sedačce spal nějaký kluk. Nechtěla jsem ho vzbudit, tak jsem si tiše pro sebe brečela. Tak jsem se otočila na bok abych toho kluka neviděla.  Najednou jsem uslyšela hlas.

"Děje se něco?". Zeptal se ten hlas. Nevěděla jsem co mám odpovědět.  Naskočil mi takový pocit strachu. Před tím jsem neuvažovala, kdo to mohl být a proč tu je. Ale až teď si uvědomila že já rodinu nemám. Pomalu jsem se otočila. Ten kluk co spal, teď seděl. Díval se na mě rozespalými očima. 

"P...p..p..promiň, asi jsem tě vzbudila, že? Moc se omlouvám." 

"Ne, nevzbudila jsi mě.". Najednou se postavil a  přišel ke mně. Začal natahovat ruku, strašně jsem se bála co udělá.  Jenže jsem se neměla čeho bát, jenom mi utřel moji slzu z mého obličeje. 

"Kdo jsi?" zeptala jsem se. 

"No jak se to řekne, jsem vlastně zahradník tvojí tety. To já odvezl všechny věci a zařídil všechno kolem. Ale jedna věc mi ještě chyběla a to si byla ty.".  

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, snad se vám příběh bude líbit. Když tak se omlouvám za chyby, kdyby někdo chtěl tak potřebuji někoho kdy by mi ty chyby pomohl opravit. Čeština, není moc pro mě jednoduchá, protože rodiče na mě  mluvily jak jsem byla malá hlavně slovensky.