Sexy kupec ✅

11#

Dnes jsem byla propuštěna z nemocnice, rozhodla jsem se,že nechám Madison u mámi a půjdu se podívat za Dustinem. Nebudu riskovat to,že by Dus odhalil Madison, nechám ji u našich a on se o ní nedozví.Vše bude skoro v normálu.Až nato,že mám dítě. Dustinovo dítě.

"Zlatíčko,ale ona tě teď potřebuje, potřebuje tvé mléko"řekne máma starostlivě

"mami já vám tu nějaké nechám a snad budu brzo zpět, neboj se"řekla jsem, vlezla do koupelny a odstříkala nějaké mléko pro Madison.

 "Tady máš,mělo by to snad stačit,než se vrátím"řekla jsem                                                                       "Jsi si jistá,že se vrátíš?"zeptala se mě máma starostlivě.                                                                     "Neboj se" řekla jsem,políbila ji na tvář a zase opustila můj domov.

Doufám,že se do něj brzy vrátím, chtěl abych být s Madison. Teď je mou hlavní prioritou ona. Moje malá princezna.

K Dustinovi jsem nespěchala, právě naopak nechtěla jsem tam. Nevím jestli Dustinovi dokážu říct,že odcházím.Napsal mi,že mě miluje, jenže já nevím jestli vás člověk, který vás znásilnil,miluje.I kdyby ano, dokázal by mě znásilnit zas? Nevím ale vím,že nechci, aby nějak Madison trpěla.Bude ji líp bez otce,no možná ji bude líp i beze mě. Mohla jsem Madison svěřit do péče mámi a táty a mohla jsem ji chodit jen naštěvovat. Zůstala bych tak s Dustinem,který by si prostě jen myslel,že jsem byla v nemocnici kvůli zlomené noze. Mohla bych se přesvědčit,že mě opravdu miluje, moment proč by chlap,který je bohatý měl mít zájem o někoho jako já? Nechápu to,že by šlo vážně jen o sex? To netuším, nevidím mu přece do hlavy. 

Nevím, co mám říct, jestli "Zbohem, už mě tu neuvidíš." a nebo "Konečně jsem zpět u tebe." V hlavě mi tu šrotuje jako v autoopravně. Jsem pořád blíž a blíž k Dustinovi,stále nevím co mu říct.

Už zdálky jsem viděla to jeho obří sídlo, v krku jsem měla knedlík a zaboha mi ho nešlo polknout. Nachvilku jsem se zastavila,abych se zhluboka nadechla, se zavřenýma očima jsem vypustila vzduch z plic,otevřela oči a rozešla se k jeho sídlu.Celou tu krátkou cestu se mi ruce třásly,vlastně jsem se třásla celá. Prošla jsem bránou,kde na mě kývl muž z ochranky a pak už jsem pomalu stoupala po schodech nahoru. Pomalu jsem došlápla na plošinu, došoupala jsem se ke zvonku,znovu se zhluboka nadechla a pak pomalu prstem stiskla na chvilku zvonek.

Dveře se ihned rozletěly a v nich stál Ben a za patami měl Novu. "Rose"vykřikl radostně a skočil mi do náruče. "Ahoj"řekla jsem a pořádně ho objala.

"Ahoj Rose"řekla Nova a ihned si ode mne Bena vzala. "Tak co?" zeptala se, jenže....

"Rose"uslyšela jsem své jméno,jeho hlas zněl lehce nakřáple, rozespale.Polkla jsem,v krku jsem měla opět knedlík,pomalu jsem se otočila a spatřila ho jak schází ze schodů. Nepřestával na mě zírat,asi si myslel,že bych mu mohla jinak zmizet. "Dustine"zašeptala jsem přes knedlík v krku.

"Chyběla jsi mi"řekl a ihned si mě přitáhl k sobě,obejmul mě a já absolutně nevěděla co mám dělat.Stála jsem jak tvrdé Y. Odtáhl se a přeměřil si mě očima "Změnila ses,ale v dobrém samozřejmě, jsi teď mnohem krásnější"řekl, podíval se na mé rty,bylo vidět,že přemýšlí zda mě má políbit. To už jsem se na něj jemně usmála a rázem jsem měla jeho rty na mých.

Když se odtáhl rozšířil se mu úsměv... Ne nemůžu mu teď říct "odcházím" vypadá vážně rád, že mě tu má.Sakra co mám dělat? Můj mozek jel opět na plné obrátky. Co bude s Madison,když tu zůstanu? Co by Dustin udělal,kdybych mu řekla "sbohem" ?  Vážně nevím, co mám udělat?! Pomoc! 

Tak hlásím se z dalším dílem, tak snad se vám bude líbit a neukamenujete mě tu. 😶😨

S dávkou nějaké ispirace CapGirl💜