Deník blázna 2

Z blázna filozofem

V prázdnotě a tmě pokoje dívka sedí,
do tmy, zpět do vzpomínek hledí.
Oči má doširoka otevřené, děsí se toho zla.
Toho zla, kteréž se jí v hlavě ukrývá.
Nemálo neklidných nocí má již za sebou
a naději na štěstí v dáli ztracenou.
Tma pokoje pohlcuje ji víc a víc.
Stékající slzy zkropily její líc.
Je vězněm ve své hlavě, je svým otrokem i pánem.
Ve snech svých vídává přátel svých bolest a utrpení.
Je ztracena, už jí pomoci není.
Ke smrti obracejí se její myšlenky.
Slzy roní oči její, modré jako pomněnky.
Drapla po noži, vzlyky její nesou se tmou,
blíží se k zápěstí, vzhůru za krví temně červenou.
Usíná, konečně klidným spánkem a odchází.
Už nikdy žádné můry štěstí její nezkazí...