Deník blázna 2

Nesnáším rána

Bože, to byl zase sen... No, vlastně víc snů v jedné noci. Mám pocit, že se to pořád jen horší a horší. Před chvílí jsem se vzbudil ze snu, kdy nějaká malá mrcha, víc jak 11-12 jí být nemohlo, ohrožovala moji mamku.
Byla menší než já, měla blond vlasy a modré oči. Jenže když na mě mluvila a vyhrožovala mi, jakoby ty její oči najednou ztmavly. Nestihl jsem si všimnout té barvy.
Byli jsme v nějakém obchodě, byl obrovský. Vypadalo to, že jsem součástí nějakého třídního zájezdu a my jsme tam na pauze. Byl tam můj nejlepší kamarád Teo a moje kamarádka, se kterou se moc nevídám od doby, co odešla z naší školy, Terka. Tyhlety dva jediné si pamatuju. No a jak jsme byli v tom obchodě, přisrala se ke mně ta malá mrcha. Zatím to vypadalo nevinně, jen jela s košíkem vedle mého košíku. Najednou na mě ale začala mluvit a mě štve, že si nepamatuju co říkala. Hrozně mě to ale naštvalo a chtěl jsem ji chytit za rameno, jenže v tu chvíli zrychlila a vyhla se mi. Přidal jsem na kroku, abych ji chytil. Rozběhla se a hned proti mé mamce. Byl jsem překvapený, kde se tam vzala, ale chytl mě ještě větší vztek, když jsem si uvědomil, že by se mamce mohlo něco stát, a rozletěl jsem se jako blesk. Mamka naštěstí stihla uhnout před tou malou potvorou, já ji dohnal a zezadu jsem ji chytil pod krkem. Začal jsem jí vyhrožovat, ať nás nechá na pokoji nebo že ji úplně v klidu uškrtím. Mojí pravou ruku měla pod krkem a druhou jsem jí přidržoval levé rameno a tlačil jsem ho směrem k sobě, protože sebou pořád cukala a snažila se dostat z mého sevření.
Ona ale přiškrceným hlasem dál spílala cosi o tom, že se mé mamce něco stane, že jí něco udělá a že to postihne i mě. Dostal jsem neskutečný vztek, chtěl jsem ji udeřit levou rukou, protože pravou jsem ji držel pod krkem, jenže se v tu chvíli vysmekla. Okolo nás zrovna prošla mamka s mým nákupním košíkem, takže se ta malá svině vrhla přímo za ní. Tady si moc detaily nepamatuju, ale proletěla okolo mamky jako střela, asi do ní praštila nebo nějak strčila, mamka spadla a s ní i nákupní košík. Rychle jsem bežel za mámou, ležela bezmocně na zemi a okolo ní obsah mého košíku. Byl jsem strachy bez sebe, hned jsem se vrhl k mamce a ptal se, jestli je v pořádku. S námahou se zvedla a tvrdila, že ano. Pomohla mi nasbírat do košíku věci zpátky (i když většina už byla v hrozném stavu po tom pádu) a šli jsme ke kase. Mezitím jsme o tom mluvili a podle toho, co říkala to vyznělo, jako že o té malé mrše ví nebo že ji snad zná, nevím.
Potom jsem se probudil, strachy bez sebe a rychle mi tlouklo srdce. Jestli jsem na něco opravdu citlivý, je to moje rodina. Rozhlížel jsem se okolo a snažil se uklidnit, že to přece byl jenom sen. Napadlo mě, že si to musím napsat, abych to později nezapomněl. Už nevím co s těmi sny mám dělat. Je to hrůza... Tohle byl ještě jeden z těch slabších a i z toho jsem málem chytil infarkt, natož z těch horších. Tohle už musím řešit, takhle to dál nejde...