She's changing time

Prolog

Je docela těžké začít o něčem psát. I když víte o čem.  Ale není těžké přijít na to, že všechno má svůj začátek a konec. Vezmeme si například  vztahy... Jednou se dáte dohromady, což je začátek. Ale jednou se rozejdete... kvůli mnoha důvodům násilí, podvod, žádná láska, vztah na dálku... důvodů je mnoho. Počítá se i smrt partnera... když zemře, tak váš vztah také, už není žádné my. To je jen úvod, teď nás čeká začátek.

Žiju se svým otcem malým bráškou Oliverem. Moje matka... zmizela, už je to rok co odešla po hádce s mým otcem a už se nevrátila. Jsem realistka, proto jsem se smířila s tím že zemřela... není žádná možnost... že by nebyla, kdyby nebyla tak by se vrátila domů. 

Můj otec si to dává za vinu. Celý rok...  Chápu ho, ale každý člověk se přeci s někým už pohádal, jelikož je moje matka velmi netrpělivá, tak to nevydržela a prostě šla. 

Žijeme v malém domě  v Brookingu v Oregonu. Není to rušné město, je tu všechno co potřebujeme a hlavní... je tu klid.

Je to pár kilometrů po dálnici do Californie . Ani  do LA to není tak daleko. Chodím na jednu ze středních škol, není to žádná zábava. Pravda... kdybych měla víc přátel, tak bych to zvládla možná líp.

,,TALIE! MÁM HLAD!" Vběhl do mého pokoje Oliver. ,,Ehm... Nikdy si neslyšel o klepání? Co kdybych tu měla kluka a-"

,,Jenže ty si kluka neměla už asi 6 let." přerušil mě. ,,No, prostě čekám na toho-" ,,Pravého, chápu. Bude ta večeře?" Nasadila jsem svůj vážný pohled. ,,Už ti je devět můžeš si udělat večeři sám.." Podívala jsem se na něj a on na mě. ,,Takže, teď půjdu udělat večeři... ale když uslyšíš požár, volej Hasiče." odešel. 

.... Počkat, uslyšíš požár? Sakra.

,,Počkej Olivere udělám ti... sandwich, dobře?" vešla jsem do kuchyně. ,,Jop, přesně to jsem čekal... Před pár minutami si mi řekla, že jsem dost velký. Ale teď ze mě děláš zase malého špunta!" rozčílil se... 

,,Prostě nech mě ti ho udělat." byla jsem vyčerpaná. Musela jsem ráno vstát o dvě hodiny dřív a udělat referát na biologii, na který jsem zapomněla. A teď to nejhorší... ve škole jsme dneska běhali. A já nejsem největší fanoušek běhání. Posiluju ráda, každý den. To mě baví, ale běh... ne díky.

Dodělala jsem nám večeři a tátovi jsem připravila svačinu. Táta je policista, možná proto nemám kamarády... V tomhle městě je víc feťáků než bezdomovců. 

Vysprchovala jsem se, vyčistila obličej, zuby a šla do postele.