She's changing time

Chapter SIX

Zavedli mě  dovnitř budovy. Zastavili jsme se uprostřed ničeho. Všude byl prach, u stěn byly střepy od rozbitých oken. ,,Co to je?" zeptala jsem se. Nikdo neodpověděl, jelikož tu nikdo nebyl. Otočila jsem se, věřila jsem že za mnou je aspoň Samantha. Podívala jsem se na zavírající dveře. Vrz. Dveře se zavřely. Nakročila jsem směrem ke dveřím.

,,Talie?" uslyšela jsem za mnou ženský hlas. Otočila jsem se.

,,MAMI?" slzy mi začaly stékat po tvářích. 

Rozeběhla jsem se k ní. Objala. Pevně.

,,Sh, to bude v pořádku.." snažila se mě utišit. 

,,Jak, Co... Kde si byla?" mlčela ,,Myslela jsem si že si mrtvá..." utřela jsem si slzy.

,,Ja vím zlatíčko.. Všechno ti povím, jen přestaň plakat..." pohladila mě po tváři. 

,,D-Dobře.."

,,Takže, nejspíš tě zajímá proč jsem odešla..K tomu se dostaneme ale až později." sedla si na starou zaprášenou židli.

,,Posaď se." poslechla jsem a sedla si naproti ní.

,,Jsi tu jelikož si objevila svoje schopnosti. Chodit zpátky v čase."

Koukala jsem na ni, je to sen?

,,Ne, není to sen.." usmála se. ,,Cože? Jak si věděla na co myslím?" podívala jsem se ni. 

,,To je moje schopnost, mohu číst lidem myšlenky a ovládat je." chytla mou ruku. ,,Vybrala jsem toto místo, abys viděla co dokážu." zavřela oči.

Najednou jsem se ocitla na louce, poletovali tu motýli, v dáli se pásly krávy. Bylo teplo, jako v létě... Pronásledovala jsem jednoho z motýlů. Chtěla jsem se ho dotknout. Jenže zmizelo všechno a já byla zase v té ohavné budově. Otočila jsem se. Byla jsem skoro u dveří. Matka na mě zavolala ,,Pojď zpátky."

,,Co to bylo?" šla jsem k ní.  ,,Moje schopnosti, ovládám lidem myšlenky, úžasné viď?" pousmála se, zvedla se ze židle.

,,Je to ta nejsilnější schopnost, která kdy byla... Každý z nás má svoje schopnosti ať už jsou bojové, ochranné nebo jiné.. Je jich hodně. Máme svoje vlastní znamení..." vyhrnula si rukáv a ukázala mi tetování na její ruce... Přesně ten symbol...." Jenže teď si tu ty." podívala se mi do očí.

,,Co je se mnou?" zašeptala jsem. ,,Máš velmi silné schopnosti, ale nedokážeš je ovládat, proto tě bude učit Chris." 

,,Chris? Kdo to je?" otočila jsem se od ní. ,,Můj učeň, nemá bojové schopnosti na rozdíl od trojčat... Ale je můj oblíbenec." Obešla mě, aby se mi opět podívala do očí.

,,Proč si odešla?"

,,No..."