návrat (Teen wolf)

6.

Jane
Najednou se zeptám Scotta a Stilesem„ já myslela že jedeme domů ". Scott mi odpoví „domluvili jsme se s ostatními že se sejdem u Lydie doma aby jste se seznámili" nejistě se na něj podívám, ale usměju se. Vejdeme do Lydiina velkého domu. První co uvidím je hora lidí „to je ta vaše parta tak velká". Oba se na mně podívají stiles jenom řekne „no jo Lydia a její obliba pro párty " začnou se smát. Někdo mi zaťuká na rameno. Lydia samozřejmě kdo jinej. „áá tady jsi poď seznámím tě s Alison". Lydia mně táhne davem lidí až se zastaví před hnědovlasou dívkou která se hned usměje. „ahoj ty budeš určitě Jane já jsem Alison " odpovím „já jsem Jane Stillinsky ale to asi už víš". Podivně se podívá na mně a Lydii „to si mi neřekla že je to Stilesova sestra". Lydia se nevině usměje „ups na to nějak nedošlo no promiň ". Zbytek dne byl docela v pohodě až večer už to nevydržím a jdu na vzduch, a kuk přišel za mnou Scott tak že jsem málem viletěla z kůže. „promiň jestli si se polekala" „to nic "usměju se. „tak co jak se zatím cítíš" zeptá se. „mám strach co řekne táta, víš Scotte já o Stilesovi a tátovi celou dobu věděla, ale nebyla jsem schopná se vrátit "v očích se mi zaleskli slzy.

Scott
V jejím pohledu byl vidět smutek, musel jsem se jí zeptat „proč si se nevrátila?". Se slzami v očích se na mě podívala a začala vyprávět:„tenkrát když jsem se ztratila, mě něco napadlo, kouslo mě to a chtělo pokračovat, ale někdo to překazil" smutně se podívala do země „byl to vlkodlak jménem Luke učil mě, ale jednou nás napadli vlkodlaci a jeho zabili" začala brečet. Sevřel jsem jí v obětí, chvíli to tak trvalo, ale pak se uklidnila a povídala dál. „pohřbila jsem ho v lese a pak se rozhodla, že odtud odejdu. Tu noc byl taťka v práci a Stiles stebou, vzala jsem potřebné věci, tátovi hodinky a Stilesovu mikinu a odešla. Potkala jsem spousta přátel, ale už se mi moc stískalo a tak jsem tady "pousmála se. Byl jsem rád že je spět, znám jí jako malou.

Zajímalo by mě kolik si našla přátel? Nevím proč, ale beru jí jako svou mladší sestru. Mám takový pocit že jí musím za každou cenu bránit je to dobře?

Z přemýšlení mě vytrhne až Janenina (pardon ale nevím jak se to skloňuje) otázka „co na mě tak zíráš" až teď jsem si uvědomil, že vypadá jako blbec„p-promiň já jenom...." „to je v pohodě nejdeš dovnitř? ". „jo klidně".

Pardon za změnu, ale nevěděla jsem jak bych navazovala na příběh.