Poraženě jsem si sedla na nejbližší židli a spustila„dobře....... mám moc díky, které můžu pouhým pomyšlením dokážu vytvořit předmět a teď ten problém, vůbec netuším jak nebo proč, ale o tu moc přicházím. Bohužel to neví ty co mě chtějí do své smečky. A ještě k tomu se děje ještě něco co neumím vůbec popsat, něco co se prostě ve mě začíná probouzet. Velké smečky mě chtějí, zatím se mi dařilo utíkat, ale to určitě nebude trvat věčně. A proto se o mě prosím nestarejte, protože kdyby jsem byla ve vaší smečce tak by se vás snažili ostatní zabít aby mě dostali. Už tak jsem v nevíhodě, protože mě můžou přes vás vydírat. " odpověděla jsem vzala Stilese za ruku se slovy „ můžeme jít už domů" a šli k autu. Po cestě jsme byli oba potichu až ke konci sem to už nevydržela „moc se omlouvám jestli jsem tě nějak rozhodila a chápu, že máš asi strach z mého života a taky pochopím, když se se mnou nebudeš bavit" za celou dobu se na mě nepodíval, ale když jsem to dořekla prudce přejel ke krajnici „Jane mám strach, že se ti něco stane. Si má rodina, jak znám Scotta tak si ho právě přesvědčila aby ti pomohl. Pamatuji si nikdy nejsi sama. Máš nás jasné" vrhla jsem se mu kolem krku „děkuju" zašeptám „a teď hurá za tátou "
Pohled Stilese
Dojelijsme před dům. Vystoupila jako první, ale hned se zastavila byla z ní vidět nervozita, přece jenom taťku už strašně moc dlouho neviděla a taky se určitě bojí co řekne, ale jak znám našeho taťuldu se jí vrhne kolem krku a bude bulet jak mimino vlastně přesně jako já. Dal jsem jí ruku na rameno a pohledem dodal jistotu, vzal klíče a odemkl a pustil ji dovnitř.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Jen mě tak napadlo že nevíte jak Jane vypadá, tak tady máte obrázek no nic zpátky k příběhu)
Pohled Jane Vešla jsem do toho známého, ale při tom tak neznámého domu. Stiles šel rovnou do kuchyně. „ahoj tati" ztuhnu. Sakra sakra já myslela, že jsem připravená, ale nejsem.
Otočím se a odejdu ven na verandu. Záčnou se mi klepat ruce zavřu oči a snažím se uklidnit. Na rukou ucítím teplo „jsi v pořádku " poznám Stilesův hlas „mám strach" „poď a neboj" vezme mě za ruku a jdeme dovnitř. Jakmile vejdu vidím taťku jak se zklání nad případy zkloním se nad něj „další vraždy" zeptám se zájmem „jo jo jako obv-" zadrhne se pomalu vzhlédne. Než se vzpamatuju už mě drží v obětí, po chvíli se přidá i Stiles a všichni bulíme jako mimina.
..............
Řekla sem jim vše co se stalo a oni zase mě, dokonce jsme se zastavili i nad těmi případy. Po nějaké době se ozvu „mohla bych se jít vyspat pokud tedy mám kde? " „no vlastně ani nevím jak, ale společně jsme ti udělali za tu dobu co si byla v nemocnici pokoj" „počkat jak to, že když si vlkodlak si byla v nemocnici " „to je na dlouhé vyprávění, tak jdeme" řeknu a už jsem na schodech. Dojdeme ke dveřím mého pokoje. Vstopím a já mám právě vykulené oči, protože tohle jsem fakt nečekala:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„to je Božiiiiii" vrhnu se jim okolo krku a pak skočim do postele „dobrou" „dobrou noc " se smíchem odejdou a zhasnou a já hned padám do říše snů.
Moc se omlouvám, že to tak dlouho trvá a ještě se omlouvám za chyby 💜💜💜💜💜💜💜💜💜💜💜💜💜💜 Jane
