Yui dobře víš že ..... , Doučování trochu jinak

108 9 1
                                    

ODPOLEDNE ...
Ležela jsem v posteli a pořád myslela jak by asi vypadaly moje a Verony děti .... no co prostě jsem se nudila... Zaslechla jsem bouchnutí hlavních dveří...

Kou: ,, M Neko-chan !! " usmála jsem se když jsem ho zaslechla.

G: ,, Ehm.. Je tam Yui ?? "

Kou: ,, Proč ?? "
G: ,, Chci s ní mluvit o něčem vážném "

Kou: ,, Ok .. " 

Kou odešel a šel pro Yui. Yui přišla za pár minutek a zavřela za sebou dveře. Už asi dobře věděla o čem chci s ní mluvit ... 

G: ,, Prosím posaď se na postel. " sedla jsem si a ona taky.

Yui: ,, O co jde ?? "
G: ,, Jak koukám tak ti táta zapomněl něco říct ... "
Yui : ,, Jakou ?? "
G: ,, Jsi nemocná a že to dítě má 49% se narodit a přežít "

Yui: ,, COŽE !!!?? Kde jsi to zjistila ? "
G: ,, Bohužel .... No tak trochu jsem přece starší a taky jsem to našla v tvých dokladech u táty"
podala jsem jí papír kde bylo vše napsáno. Yui se rozbrečela.

Yui: ,, Vždyť to je hrozný !! "
G: ,, Ale měla to i tvoje máma .... "
Yui: ,, Aha ... "

G: ,, Jo a potřebuji poradit !! "
Yui: ,, S čím ?? "
G: ,, Za ani né týden bude Valentýn "
Yui: ,, Nemáš nic co dát Kouovi že ?? "

G: ,, Emmm... mám ale nevím jestli ho mám vzít na projížďku do hájku k Sakuře (to je strom) "
Yui: ,, Měla bys ho tam vzít "
G: ,, Dobře díky "

Někdo zaklepal na dveře z knížkami. Byl to Ruki a byl čas doučován. Yui jako hodná a plochá děvka teda dívka odešla. Ruki se sedl vedle postele do křesla.

Ru: ,, Mám ti vzkázat od učitelky že doufá že se brzy uzdravíš "
G: ,, To já taky doufám a prosím já si musím vyměnit obvaz a pomohl bys mi s tím ?? Pjosím ! "
Ru: ,, Dobře "

Odložil knihy a sešity na křeslo a sedl si vedle mě. Rozvázala jsem si uzel který tam byl a pomalu dávala zakrvácený obvaz pryč. Sundala jsem ho a rána byla dost ošklivá a krvavá (Jak jinak).
Ruki mi najednou dal svoje ruce na moje boky a olízl mi ránu , měl u toho divný úsměv. Bolelo to jak něco. Sykla jsem bolestí a zkusila ho odstrčit ale nešlo to. Svým jazykem si hrál v krvavé ráně a já myslela že umřu bolestí. Ani řvát jsem nemohla jak to příšerně bolelo. Natáhla jsem ruku a nenápadně vzala tlustý ATLAS SVĚTA a flákla ho do hlavy. Konečně mu došlo co dělá. Rychle vzal obvaz a také rychle mi ránu zavázal. Chytla jsem se za břicho a čekala kdy už umřu z té BLBÉ bolesti. Zaječela jsem z posledních sil a do pokoje vtrhla Verona s Kouem. Spadla jsem do bezvědomí takže si znova nic dál nepamatuju .... 




Gobi-chan a její život.Kde žijí příběhy. Začni objevovat