Jako vždy čekám na svoji kamarádku než se vypraví ze svého baráku. Trvá jí to snad půl hodiny než si udělá ty její serepetičky. Jako třeba make-up, krásně učesané vlasy, natřený obličej proti spálení a bla bla. Když už konečně se objeví mezi dveřmi, věnuje mi omluvný pohled - jako vždycky. Vstanu ze studené a navlhlé lavičky a dám se do kroku. Vždycky si stěžuje jak jsem rychlá. Já jí vždycky odseknu odpovědí: "Chci tam být prostě včas...nechci přijít pozdě." Ona pokaždé zakroutí očima a nechá to být. Dneska byla jaksi z ticha.
Cestou do škole jsem byla ponořená ve svých myšlenkách. Čím více jsem přemýšlela, tím moje nálada byla horší.
Došli jsme ke škole. Elis - moje kamarádka, se mě zeptala: " Proč jsi dneska taková..uhm..divná?
"Proč bych měla být divná?", zeptala jsem se tiše, ale tvrdě.
"Od rána nemluvíš....mám o tebe starost..", řekla nevinně.
"Víš co?! Všímej si svého. Nestarej se o mě! Starej se o toho svého kluka, co nosí pořád jedno a to samé tričko!", zařvala jsem na ní, až se na nás pár lidí otočilo. Elis zůstala stát jako opařená.
V tu chvíli jsem se prudce otočila a vykročila vpřed. Něco mi v tom zabránilo. Vysoké, štíhlé, ale svalnaté tělo.
"Oh, pardon!", řekl špinavý blonďák a usmál se na mě.
"Ne..to já bych se měla omlouvat..jsem prostě..ehm..nemotorná..", řekla jsem rozpačitě.
Obešla jsem ho. Věděla jsem, že na mě celou dobu zíra jak Elis, tak i ten špinavej blonďák.
Zanadávala jsem si pro sebe a došla k mé skřínce. Otevřela jsem ji prudce, že mi zůstaly dvířka v ruce. Vykulila jsem oči a začala jsem si říkat 'ne, ne, ne, to není pravda, ne, sakra!'. Pokoušela jsem se je tam nasadit zpátky, ale ony byly vyrvané z pantů. S dvířkama, jako trapka jsem proletěla ke dveřím, kde sídlil školník. Teda aspoň jsem si to myslela, než jsem otevřela dveře a spatřila tam špinavého blonďáka. Ugrr.
"Ty dvířka máš místo kabelky jo?", zasmál se nahlas.
"Hele, abys věděl, nemám náladu na tvoje poznámky, takže když dovolíš, odstrč svoje krásné pozadí z toho kufříku se šroubkama, šroubovákama atd., jo?", nahodila jsem falešný úsměv a on poslechl a vyplázl na mě jazyk. Nakrčila jsem obočí a otevřela kufřík.
"Chceš ty dvířka přišroubovat, nebo přivrtat?", zajímal se klučina.
"To je jedno, hlavně ať jsou tam zpátky, nebo mám velkej průšvih. "Hmm", řekl a vytrhl mi dvířka z rukou.
"Jo a abych nezapomněl..jak se vůbec jmenuješ?", podivil se kluk.
"Diana", řekla jsem s úsměvem a on se taky pousmál. Měl pěkné ďolíčky.
"Moje jméno je Lukas", řekl mi a zazubil se.
"Super..takže pomůžeš mi s těma dvířkama nebo ne?", zeptala jsem se nedočkavě.
_____________________________________
*Z POHLEDU LUKASE*
Diana. Jak sladké jméno. Líbila se mi už od začátku, jak do mě vrazila. Věděl jsem, že se ještě potkáme. Nejlepší zážitek dne: pomohl jsem holce přimontovat dvířka od skříňky. Fakt super zážitek. Pokaždé když kolem ní projdu, ucítím její vůni. Je tak sladká.
__________
*Z POHLEDU DIANY*
Je čas na oběd. Po velkém testu z matiky mi docela vyhládlo. Došla jsem do jídelny. Byla tam masa lidí. Radši si zajdu koupit něco do automatu. V tašce jsem vyhrabala peněženku a strčila pár penízků do automatu a zmáčkla tlačítko 6B. 6B byla bageta. Doufám, že bude ještě jedlá. Bageta pomalu padala dolů, však v tu chvíli se můj oběd zasekl. Dokonalé. Fakt tohle se povedlo. Bouchala jsem do automatu vší mojí silou, ale bageta se ne a ne pohnout.
"Chceš pomoc?", zeptal se mě Lukas, přilepený za mnou.
"Lekla jsem se tě. Jo, chtěla bych pomoc. Tohle je můj oběd a nechci o něj přijít.", řekla jsem se smíchem.
"To musíš umět!", mlaskl Lukas a dvakrát kopl a dvakrát bouchl do automatu a bageta se svalila do přihrádky, z kama se bere vybrané jídlo.
"Děkuju..už zase.", usmála jsem se a sklopila pohled dolů. Asi jsem se do Lukase zamilovala...Achjoo.
"Ehm..Diano..chtěl jsem se tě zeptat..jestli by jsi nešla se mnou třeba do kina, nebo ták..víš co myslím ne?", řekl rozpačitě a škrábal se za krkem.
"Tím chceš říct, že mě chceš vzít na rande?", zachichotala jsem se.
Lukas přikývl.
"Jasně, klidně.", řekla jsem odvážně.
Vyměnili jsme si čísla a rozloučili jsme se.
Něco mi ale pořád vrtalo hlavou - Elis.
Utíkala jsem po škole k jejímu domu a zazvonila jsem. Otevřela a koukla se na mě.
"Promiň Elis, že jsem na tebe tak vyjela. Fakt se moc omlouvám. Víš co se děje když moc přemýšlím....", řekla jsem smutně.
"V pohodě Diano, všechno v pohodě. Chápu tě.", řekla s úsměvem a obejmula mě.
_______________
*VEČER*
*Dobrou noc Diano, hezky se vyspi.* ----- tuhle zprávu mi poslal Lukas, hned jak jsem ulehla do postele.
*Děkuju moc. Taky se dobře vyspi. Těším se na naše první rande.* ---- tohle jsem mu odepsala.
Jsem totální blázen do Lukase.
I když ho moc neznám.
Určitě mi něco o sobě prozradí více.
Pevně v to věřím.
________________
Snad se Vám jednodílovka líbila:)
Děkuju moc za každé přečtení, hvězdičku, komentář!
Chci vědět váš názor!:)
Vaše
Verr xx
