Without you..

I.

,,Have you ever seen a man this rich, this broke, this lost in the smoke?
Please pray for me
I can never hide, my ghost come everywhere I go, tell heaven don't wait for me.."

Začal mi zvonit budík.. Normální lidi by ho nejspíš vypnuli, ale já očividně nejsem normální. Nechala jsem ho hrát do té doby, dokud se hlasitost zvuku nedostala do toho stupně, kdy takový hluk po ránu nechce slyšet nikdo.
Podívala jsem se na mobil. Večer jsem si nechala jas na maximum, takže silná rána světla mě udeřila do očí a já mobil ihned zamkla. Když jsem se vzpamatovala z ostrého světla, podívala jsem se opět na mobil. Nebylo to nic příjemného, ale už to bylo lepší.
06:02
Upozornění: Žádná. Jak jinak.
Vzala jsem si na nohy pantofle a ovinula si deku kolem svého těla. Došla jsem k oknu, otevřela je dokořán a zhluboka jsem se nadechla. V noci pršelo, takže je venku chladný a vlhký vzduch. Došla jsem ke spínači, rozsvítila a po celém pokoji se usadilo příjemné světlo.
Podívala jsem se do zrcadla. Žádná změna. Opět oteklé oči a tmavé kruhy pod očima. Odešla jsem do koupelny a dala si studenou sprchu.. Studené kapky mě chladily a já se probouzela. Vyšla jsem ze sprchy a vzala si nějaké oblečení. Když jsem se oblékla, tak jsem šla do kuchyně, abych si udělala kafe a něco k snídani. Podívala jsem se do skříně a vzala jsem první, co mi přišlo pod ruku. Tentokrát instantní ovesná kaše. Postavila jsem vodu a do misky si nasypala tu nechutnou směs, která vypadá jako mouka s kouskama jahod.. Teda jestli to vůbec ty jahody jsou. Zamyslela jsem se, co by to mohlo být. Vyrušil mě zvuk konvice, oznamující, že se voda dodělala. Pousmála jsem se nad tím, jak jsem asi vypadala, když jsem se jen tak koukala do misky plné směsi.
,,To je ta miska tak vtipná?"
Vylekala jsem se.. Celou dobu na židli seděl můj otčím. Nemám ho ráda, protože se stále snaží, abych se s ním bavila, jako kdyby to byl můj biologický otec. On ale není. Můj táta by nikdy nikoho neuhodil... A už vůbec ne nikoho z rodiny. Keith naštěstí můj pravý otec není.
,,Neodpovíš?" Zasmál se.
,,Musím?" Odpověděla jsem.
Mlčel.
Zalila jsem směs i kafe a odešla jsem do pokoje.
Podívala jsem se na mobil.
06:58
Sakra, nestíhám.
Popravdě nechápu, co mi mohlo trvat tak dlouho.
Běžela jsem k zrcadlu a šla zakrýt kruhy a nějak se upravit, abych nevypadala jako chodící zombie.
Připravila jsem si učení, snědla ty zvratky, kterým se takzvaně říká ,,ovesná kaše", dopila kafe a šla si dolů vzít bundu a boty..
Ale když jsem byla na předposledním schodu, slyšela jsem ránu. Dost silnou. Dostala jsem strach, ale neměla jsem sílu, abych se vůbec pohnula. Nastalo ticho. Opravdu velké ticho. Pak jsem uslyšela silný pláč... Byl to ženský pláč. Pláč moji matky. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla do kuchyně. Máma tam ležela v rohu na zemi, držela se křečovitě za břicho, křičela bolestí a všude okolo byla krev. Viděla jsem svého otčíma, který byl kousek od ni a držel v ruce nůž. Chvíli jsem nic nechápala, ale pak mi to začalo docházet.
Nůž. Moje matka v bolestech. Debilní otčím. Krev. Pláč.
Ublížil ji. Ublížil mojí matce a mé nenarozené sestřičce. Začala jsem panikařit a okamžitě běžela pro mobil a zavolala jsem 112.
,,Dobrý den, jak vám mohu pomoct?" Zeptala se mě nějaká ženská.
,,Halo? Potřebuju pomoct! Jmenuju se Violeta Elisabeth Wolfová a bydlím na Wall St. 2081. Můj otčím pobodal moji  těhotnou matku nožem a mam strach, že ji ublíží je.." 

Zasekla jsem se. Proč? Přede mnou stál Keith. Došla mi slova. Jediné co si potom pamatuju, byla štiplavá facka na mé tváři a bolestivá rána o roh skříně..

----------------------------------------------------------

Ta-dá.. :D moje první kapitola.. Snad to není tak špatné. Prosím, jakékoliv stížnosti mi pište do komentářů a já se budu snažit vylepšit. Dneska kapitola celkem o ničem. To je asi vše, takže...

Pokračování příště...

Další díl: 14.03.18