Werewolf night

Philip Dermer

„Philipe, jsi moc chytrý a ty to víš. Že ano Philipe?"

„Ano mami, ale na školu v Anglii nechci. Vídali by jsme se jen doopravdy hodně málo a to bych nechtěl. Já tě mám rád a tátu také, i když už s námi nežije. Nechci odjet pryč," řekl Philip a smutně se usmál.

„Já tebe také mám ráda a teď už jeď k otci."

„Dobře mami, ahoj."

„Tak běž. Vlak za chvíli jede. Pozdravuj tátu a tetu a proberte tu školu v Anglii!"

„Ano mami," řekl Philip a odešel na vlak. Šel přes park, kde potkal svého kamaráda Sama. „Ahoj Same," pozdravil Philip smutně.

„Ahoj Philipe. Co tak smutně?"

„Mamka chce, abych chodil na školu v Anglii."

„Ale to bys mi přece neudělal. Odejít ode mě. Jak strašná představa," řekl pobaveně Sam a přiložil si srdcervoucně ruce na srdce.

„Hmm..." zamručel Philip a smutně se usmál. „Chceš mě doprovodit na vlak?"

„Promiň, ale musím jít."

„Tak ahoj. Uvidíme se ve škole."

„Ok, čau," řekl Sam a odešel. Philip byl zase sám. Šel dál parkem, který se nějak rychle vylidnil a začalo se stmívat. Bylo mu to jedno. Nic nevnímal. Ale najednou za sebou uslyšel kroky. Ohlédl se, ale nikdo tam nebyl. Tak šel zase dál. Ale najednou ucítil na svém těle dech. Zběsile se otočil. Stál za ním vlk. Chtěl utéct, ale zdřevěněli mu nohy. A tak zavřel oči a čekal, co vlk udělá. Vlk se čím dál víc přibližoval a zavrčel. Philip se lekl a spadl na zem. Vlk k němu přiběhl. A potom Philip v zápětí ucítil hroznou bolest ruky a v hlavě mu zněl křik. Philip vykřikl a chytil se za zápěstí. Do ruky ho zabrněl zvláštní pocit. Vykřikl a omdlel.

Vlk zatím naposledy zavyl. Pohlédl na Philipa a rozběhl se pryč.

Je tady další kapitola a doufám, že se líbila. Děkuji za krásné komentáře u předešlé kapitoly, velice mě potěšily.