""Taky se na sebe občas podíváte do zrcadla a prohlížíte se? Přemýšlíte o tom, jak se to všechno stalo? Žasnete nad tím, co všechno lidstvo dokázalo? Zároveň se ale zamýšlíte, proč se i přes to všechno najdou lidé, kteří jsou naprosto nelogická stvoření? Jen opice, které se snaží zviditelnit? Lidé si myslí, jak moc vyspělí jsou, ale přitom se stále chovají jako zvířata. Jsou snadno ovlivnitelní. Pod nátlakem snadno ovladatelní a neracionálně smýšlející. Plní nenávisti vůči lidem, které neznají. Bojí se věcí, o kterých nic nevědí a odsuzují je, aniž by se snažili je poznat. Odsuzují odlišnost. To jsou lidé. Jen zvířata, která dělají ze Země horší místo. Místo, kde už nechci žít."
Z přemýšlení ve sprše mě vyrušil zvonící mobil. Nechtělo se mi ale vylézat ze sprchy, takže jsem telefon ignorovala a dál si užívala, jak mi horké kapky dopadají na nahé tělo.
Když mobil začal zvonit potřetí, zastavila jsem vodu, hodila přes sebe ručník a vydala se k pračce, na které ležel vyzvánějící telefon. Na displeji bylo jméno mého šéfa. "Prosim?" řekla jsem otráveným hlasem. "Dobrý den, Alexandro. Volám vám už potřetí a psal jsem vám smsky. Potřebuji, abyste se stavila dnes u mě v kanceláři, potřebuji s vámi probrat ten článek, co jste mi včera poslala," vybalil na mě okamžitě. "Je něco v nepořádku?" zeptala jsem se ho ještě otráveněji než předtím. Bylo mi jasné, že mě hodlá obtěžovat blbostmi. "Promluvíme si o tom, až přijedete. Očekávám vás kolem druhé hodiny odpolední. Na shledanou," řekl rychle a típl mi to. Asi čekal, že budu protestovat. Podívala jsem se na hodiny. Ukazovaly 11 hodin. Šla jsem se tedy obléct a uvařit si oběd. Po obědě jsem měla ještě dost času a nevěděla jsem, jak ho využít. Rozhodla jsem se, že se vrhnu na opravování dalšího článku. Pracovala jsem jako korektorka. Naštěstí jsem svoji práci mohla dělat v pohodlí domova.
Po půl hodině opravování a pití kávy jsem měla konečně hotovo. Článek jsem odeslala na patřičný e-mail. Opět jsem neměla co dělat. Do práce jsem to měla asi čtvrt hodiny cesty autem přes Berlín, což pro mě znamenalo spoustu volného času. Nepřipadalo v úvahu, že bych vyjela dřív. Sedla jsem si tedy na pár desítek minut na gauč se sluchátky v uších a poté jsem vyrazila do práce.
