Tajemství Vesmíru

Dobrodružství začíná

Rufus si tedy přichystal věci. Raketa do které měl nasednout byla kulatého tvaru. V čele měla královský znak. "Ještě pár úprav, rozloučit se a můžu vyrazit". Pomyslel si Rufus natěšeně. To ale ještě nevěděl co ho čeká. Ustaraný otec se slzami na krajíčku pevně objímá svého syna a povidá,"Buď na sebe opatrný, nikdy nevíš co ti osud připraví." "Neboj otče." odpoví Rufus."Zvládl jsi to ty, zvládl to tvůj otec a jeho otec, tak já musím taky." Při vstupu do rakety se ještě otočil
A volá: "Mějte se tu pěkně a brzy nashledanou." zavřeli se dveře. Všichni začali odpočítávat. "Deset devět osm sedm šest pět čtyři tři dva jedna, hurá!" Zažehli se trisky a raketa se pomalu vznášela vyš a výš. Start se vydařil bez větších potíží. Rufus totiž nevěděl k čemu jsou všechna ta tlačítka, takže ze začátku tápal a raketa sebou cloumala ze strany na stranu. Po chvíli však cloumaní přestalo a raketa leťela přímo vzhůru.
Za chvíli se dostal do tmy jako v obrovském pytli s miloardama světýlkama. Kolem něj lítaly meteority. "To je jako v pohádce, kterou mi vyprávěla maminka před spaní a nikdy jsem ji to nevěřil."vspoměl si. Jenom o moc krásnější. Rufus se rozplýval. Myslel si že tato výprava nemůže být nijak nebezpečná. Je to spíš jako pětidenní dovolená. Zapoměl však že Vesmír je zrádný. Nepomyslel na nástrahy které ho můžou vážně ztanit,nebo i zahubit. Bez těchto myšlenek byl velmi šťastný a udivený z toho kouzlem opředeného místa.
Ze začátku si létal zpokojeně. Sice mu bylo trochu smutno. Ale není divu, když tam byl úplně sám. Byl natolik okouzlen tou nádherou, že nedával pozor kam létá. Vzdaloval se dál a dál od své rodné planety. Bohužel to však nezjistil včas. Raketu z ničeho nic něco začalo přitahovat. Bylo to čím dál tím silnější. Celá raketa začala houkat a svítit červeným světlem. Rufus okamžitě začal panikařit, což je normální ve stavu jež se nacházel. Vykouknul z okénka a co nevidí. Přímo před ním se objevila obrovitánská, oválová věc. Byla tmavě modrá a v ní problikávaly zářivě žluté, až bílé blesky."To je Červí díra!" Rufus se s Červí dírou ještě nikdy nesetkal, ale z vypravění věděl že se musí uklidnit a zachovat chladnou hlavu. Zažehl tedy záložní trisky, které byly po boku rakety připravené na podobné případy. Bohužel byl příliš blízko a stále ho to táhlo blíž, blíž a blíž.
Srdce mu tlouklo tak rychle a hlasitě že by ho slyšeli v desetmilionů třicettisíc kilometrů vzdálené galaxii. Rufus začal panikařit. Nic nefungovalo. "Teď je se mnou ámen!" Vykřikl vyděšeně. Ani trochu netušil co se s ním vlastně děje. Se slzami v očích myslel na svou rodinu, přátele a svou planetu. Už se smířil s tím že nadobro zmizí.