Život jedné skatebordistky

Něco jsi mi neřekl

Ráno  mě probudil otravný budík,chvíli jsem ještě ležela,potom jsem se však rozhodla,že vstanu. Vysprchovala jsem se,udělala ranní hygienu, nalíčila jsem se a šla jsem si vybrat nějaké oblečení. Nasnídala jsem se a vyrazila do školy.

,,Ahoj Kate" ,,Zdárek Jenn" ,,Dneska píšeme z ájiny?" zeptala jsem se ,,Jojo,umíš to?" ,,Ne a ty?" ,,Ne" a začali jsme se tlemit,jak dva retardi ,,A co Nick?" ,,Včera jsme spolu byli nakupovat a koupil mi tuto adidasovou mikinu" poukázala jsem na mojí novou mikinu ,,A potom mi koupil plavky, jeli jsme do luxusního aquaparku a všechno to platil. Jo ještě mi koupil jídlo" ,,Vždyť je to super ne? " ,,Jo je,ale nwm" ,,Co nevíš" ,,Je to těžké vysvětlit,řeknu ti to až budu vědět, co teda to..no.." ,, Okej"

Flashback u Nicka:
Přišla jsem k němu do pokoje,protože jsem něco potřebovala, něco jsem si ještě před odjezdem zapomněla nabíječku l,která má být tady. Nick má takovou černou skříň, nevím jak se v tom vyznám. Všude jsem hledala,když jsem něco hodně podivnýho nahmatala. Zvedla jsem to do ruky. Hmm.. Celkem těžký. Vždyť je to přece pistol! Hned jsem nakoukla na místo,odkud jsem ji vzala a byli tam náboje. Lekla jsem se. Proč má už 16 lety kluk zbraň? Bála jsem se,abych  omylem nevystřelila, tak jsem ji opatrně vrátila zpátky, zavřela jsem skříňku a šla zpátky. Kruci! Zapomněla jsem tu nabiječku. Tak jsem se tam vratila,vzala nabíječku, ještě jednou pohlédla na zbraň a rychlým krokem šla zpátky.
End flashback.

Je po škole a já si říkala.kde je Nick,pač dneska nebyl ve škole, tak jsem si řekla, že za ním dojdu. K Nickovi to nebylo kousek,ale ani daleko.
Když jsem tam došla,zazvonila jsem a chvíli čekala. Když už jsem slyšela něčí kroky, stuhla jsem. Proč jsem sem vlastně chodila?,,Jenn?"  ,,A-ahoj Nicku, říkala jsem si, že se stavím a-a poptat se co ti je" když jsem dokončila svoji koktavou řeč,díky tomu,že byl Nick bez trička,tak jsem se debilitně usmála ,,No,nešel jsem,pač se mi nechtělo.. Chceš jít dovnitř?",,Mě se taky třeba nechce chodit do školy,ale musím" u toho jak jsem povídala,šla jsem dovnitř ,, Tak zůstávej se mnou,a.nechoď do školy." Nick se mi přitáhl do obětí a políbil mě. ,,Protože chvíle s tebou jsou úžasný " no, byla jsem červená až na zadku ,,Jsi roztomilá když se červenáš" ,,A ty jsi tak báječný,až to bolí" a začala jsem se smát ,,Já vím"

Mám se ho zeptat na tu zbraň nebo ne? Rozhodla jsem se,že ano. Šli jsme k němu do obýváku. ,, Dáš si něco? " ,,No.. Mám celkem hlad" on se uchechtl ,,Udělám toasty. Chceš?" ,,Jooo! A já ti s tím pomůžu" ,, Dobře" a šli jsme k němu do kuchyně

,,Heej! To není fér!" smála jsem se, když jsem ,, omylem,, započala kečupovou bitku ,, A proč by to nemělo být fér?" řekl Nick ,, Protože jsi mě tím postříkal  víc a nemáš to na oblečení, já jo" a zkoušela jsem ze sebe setřít kečup,ale  bylo to horší ,,Nicku,nemůžu si to oblečení u vás vyprat?" ,,Jojo, jasně. Pračka je v koupelně. Ale dělej ještě nemáme hotový toasty" usmál se na mě lišáckým pohledem.
Šla jsem tedy do koupelny, pračku měli stejnou jako my, takže dobrý. Prací prášek jsem hned našla, takže bez starostí.
Chtěla jsem si dát sprchu,když v tom do koupelny zavítal Nick ,, Vysprchuju se s tebou. Chceš?" ,, Ooo, jak romantické. Ale vystačím si sama" u toho jsem se uchectla a Nick taky.
Byla jsem už hotová a šla jsem se oblíct. Vypůjčila jsem si jeho tričko. Seděl v kuchyni a jedl toust. Tak moje šance se ho na to zeptat je tady.  Sedla jsem si naproti němu a dala jsem si do pusy jeden toust. ,, Máme je vynikající " uculila jsem se ,, Taky bych řek." a usmál se. Tak tohle je tvá chvíle ,, Nicku" ,,Uhmm" ,,Víš našla jsem u tebe zbraň" ,,Áha? " chvilku zavládlo ticho ,, Asi by jsi to chtěla vysvětlit co?" kývnutím hlavou jsem naznačila ANO ,,No víš, jako malej jsem zapadl do jedný skupiny,která mě hodně ovlivnila....." jak tak přemýšlím, bude to hodně vážné ,, zapadl jsem do party kluků,kterých se všichni báli. Už tak mladý kouřili a pili. A já k nim zapadl. Nic jsem nebral, možná jednou za mega dlouhou dobu si něco dám,ale jinak ne. Teď nic nebereme ani nepijeme jen kupujeme a prodáváme. Většinou jen nějaké mafii,která je pěkně zrádná. Každý něco z toho co nám zaplatí, má. Já mám nejvíc,protože to celý vedu. Takhle si vlastně získávám peníze. Pochopim, že po této pravdě se mnou nebudeš chtít být" dokončil svůj dlouhý monolog. Já nevěděla co si mám myslet. Štve mě to, bojím se o něj a přitom ho mán stále ráda. Opravdu jsem nevěděla.co říct,, A jak ses k té partě vůbec dostal?" celkem mě štvalo,že jsem s ním byla,ale nic o něm nevěděla.