Yuuri už dlouhou dobu cítí k Victorovi něco co není jenom přátelství a je to pro něj zcela nové, začne být zoufalý protože neví co se svými city má dělat a to se pak projeví hodně i na trénincích které má ovšem s Victorem který začne něco tušit.
/To...
"Huh?" Nechápavě jsem se na Yuuriho podíval a viděl jsem že mu stékají první slzy. "Měl bych se vrátit zpátky do Japonska." Řekl potichu mezi vzlyky "Cože co tím myslíš ? Já nechci aby si mě opustil nevydržím bez tebe ani minutu!" Chtěl jsem ho obejmout ale on mě odstrčil a začal utíkat.
Yuuri
Běžel jsem nevím kde bylo mi to v tu chvíli jedno slyšel jsem jak Victor volal moje jméno ale já to nedokážu.... nedokážu se mu kouknout do očí jsem monstrum zničil jsem mu život.... cítil jsem se hrozně slzy mi stékaly po tváři a už jsem ani neviděl před sebe když najednou jsem zakopl o kámen a spadl na zem byl jsem celý odřený a brýle mi spadli takže jsem viděl ještě hůř než před chvílí ale i tak jsem dokázal rozpoznat obrys postavy která přede mnou stála a stékaly jí slzy po tváři byl to Victor sehl se ke mě zvedl brýle ze země a nasadil mi je po té vzal i prsten který mi nasadil zpátky na prst a setřel mi slzy z obličeje a objal mě a já mu objetí hned opětoval "Promiň...." "Už nebreč jsem s tebou." uklidňoval mě.Když najednou přerušil naše objímání nadechl se a přivlastnil si mé rty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
