Carpe Noctem ✓

Kapitola 1

Několikrát měl Nyx pokušení se na celé Kingsglaive vykašlat. Zejména se mu ta myšlenka vracela ve chvílích, kdy mu za trest přidělili nějakou dokonale nudnou a zbytečnou práci. Jako hlídat vstup do Citadely. Samozřejmě, že chápal, že je to trest. A samozřejmě i chápal, že Drautos má ke svým rozkazům dobré důvody, a je nutné, aby se jimi Glaives řídili. Jen se zkrátka občas objevilo něco důležitějšího – třeba život jeho přátel. Jenže jakkoliv na jedné straně chápal Drautovo počínání, na druhé ležela realita v celé své brutalitě. Příliš dobře si uvědomoval, co se děje za zdmi Insomnie. Válka. A ta nebude čekat, až si Nyx Ulric odslouží svůj trest. Tam venku umírají lidé, kteří se o nic z toho, co se dělo, neprosili. Je skutečně jeho poslušnost důležitější, než jejich životy?

A k tomu tu ještě byli sami obyvatelé Insomnie. Nechtěl se snížit k tomu je házet všechny do jednoho pytle, ale občas to bylo těžké. Všechny ty nadávky a posměšky na adresu imigrantů – některé vyslovované tiše, jiné nahlas. Nyx a ostatní Glaives riskovali své životy téměř denně. Sloužili králi a snažili se zoufalou pozici království, když ne vylepšit, tak alespoň udržet. A přece je obyvatelé Insomnie vnímali jako přítěž. Nečekal a nechtěl žádný velký vděk, ale když pak ležel večer sám v posteli – unavený, rozlámaný a mnohdy zraněný, ptal se sám sebe, proč to všechno dělá. Regis mu kdysi zachránil život, a Niflheim ho připravil o rodinu, ale nikdo po něm nevyžadoval, aby se vrhl do bitevní vřavy také. To bylo jeho svobodné rozhodnutí, ačkoliv sám si vnutil jakousi povinnost splatit dluh vůči Regisovi, i své matce a sestře, které neměly takové štěstí.

„My vás tu nepotřebujeme, zatracení imigranti! Pořád se jenom někde rvát, provokovat impérium... nakonec na to kvůli vám odskáčeme všichni!" pustil se do něj jeden z kolemjdoucích. Nyx upřímně nevěděl, o co mu jde. Vyprovokovat ho? Dovést ho k prozření? Nebo si prostě jen schladit žáhu? Glaive ani na moment nepřerušil svou stráž, a nevěnoval druhému muži ani jediný pohled. Všichni věděli, že šance na porážku impéria jsou nulové, ale copak bylo lepší jen sedět a čekat? Měl se smířit s tím, že jeho rodina, jeho přátelé, celá země, ve které vyrůstal, že to všechno je pryč, a nechat viníky všech těch masakrů volně kráčet po zemi? Bez boje? Regis mu nabídl místo mezi Glaives, nabídl mu šanci pomstít všechno, o co přišel, a propůjčil mu k tomu svou vlastní moc. Nyx instinktivně sevřel ruce v pěst, a nechal svou paměť, ať mu připomene, proč se na to nevykašlat.

„Ah... pardon," vyrazil ze sebe mladý muž poté, co do Nyxe dost nevybíravě vrazil, a vytrhnul ho z uvažování. Nyx ho instinktivně chytil za ramena, a jakmile si to uvědomil, opětovně jej pustil. Kluk udělal krok zpátky, a voják konečně viděl, s kým má tu čest.
„Nic se neděje, Vaše Výsosti, stál jsem Vám v cestě," prohlásil sebejistě, i když to nebyla pravda.
„Nemusíš na sebe brát vinu jenom proto, kdo jsem. Nedával jsem pozor, a ty jenom děláš svojí...," zarazil se princ, když si Nyxe změřil pohledem, „to není uniforma královské stráže."
„Máte dobré oko, princi," uznal Nyx, ale nechtělo se mu dobrovolně dávat všanc více informací, než o kolik byl tázán.
„Ke komu patříš?"
„Kingsglaive, Vaše Výsosti."
„Ty jsi Glaive? Co děláš tady?" Noctis svůj šok nijak neskrýval, a Nyx se tím pohledem upřímně řečeno docela bavil.
„Dá se říct... že jsem dostal volno." Prozradil voják.
„Tak volno...," Noctis se pobaveně ušklíbl, „a čím sis zasloužil tenhle druh volna?"
„Neuposlechnutím rozkazu, Vaše Výsosti."
„Co jsi neuposlechl, jestli to není tajemství?"
„Před Vámi nejsou žádná tajemství, princi. Ale pokud Vás to skutečně zajímá – neuposlechl jsem přímý rozkaz ke stažení."
„Proč ne?" Nyx úplně nečekal takový křížový výslech – měl za to, že korunní princ bude mít příliš nabitý program, než aby se vybavoval se strážnými. Na druhé straně to ale narušilo úmornou nudu jeho služby.
„Pomáhal jsem příteli ze... svízelné situace."
„Poslali tě hlídat dveře, protože jsi pomohl příteli?" podivil se Noctis.
„Velitel Drautos měl dobrý důvod ten rozkaz vydat. V boji to nikdy není jen váš vlastní život, který je v sázce, a zkrátka... by člověk neměl v takové situaci dělat, co se mu zlíbí, nehledě na to, jak správné mu to v dané chvíli připadá." Nyx ovšem věděl, že kdyby se před podobnou volbou ocitl znovu, konal by stejně. Možná, že to co říkal bylo pokrytecké, ale to, že se tím neřídil, ještě neznamenalo, že tomu nevěřil.
„Jak se jmenuješ?" zdálo se, že Nyxův malý moralizující proslov udělal na prince dojem. Galahďan si ovšem nebyl jistý, jestli je to dobré znamení.
„Nyx Ulric, Výsosti."
„Pověz, co bys říkal malé změně plánu?"
„Co přesně má Vaše Výsost na mysli?"
„Trénink? Táta a Gladio mi pořád říkaj, že bych měl víc trénovat, a můžu se vůbec od někoho naučit víc, než od Glaives?" Nyx byl zaskočen. Technicky vzato měl kluk asi pravdu, ale tréninky Glaives byly proslulé tím, kolik zranění si z nich účastníci odnášeli. Roky se cvičil v tom, jak co nejrychleji a nejefektivněji zabít co nejvíc lidí, nebyl si jistý, zda se vůbec ještě dokáže krotit tak, aby princi nechtě neublížil.
„Nejsem si zcela jist, zda je to dobrý nápad, princi..."
„Myslím, že je nejlepší, jaký jsem dneska dostal. Ale nechci tě nutit..." Nyx si povzdychl, a už se víc nevzpíral – kromě toho, že ho hlídání dveří krutě omrzelo tak po pěti minutách, tak přece nikdo nemohl čekat, že neuposlechne korunního prince. Povede trénink pomalu, a bude opatrný. Tohle zvládne.
"Asi bych Vám pár věcí ukázat mohl."