Carpe Noctem ✓

Kapitola 4

Doufal, že se mu podaří se dát do následujícího dne trochu dohromady, ale bylo to jen horší. Nyx už ho nijak nekontaktoval – ne, že by Noctis čekal něco jiného, a Noctis se celou noc a den topil ve vlastních myšlenkách. Když tedy nadešel čas, aby se s Nyxem znovu sešel, nedokázal se k tomu přinutit. Copak tam mohl jít? Podívat se na Nyxe, a vědět, že cokoliv řekne a udělá, bude bráno jako příkaz, nebo i jen prosté přání od jeho pána? Zbaběle se zavřel doma, a zoufale se snažil soustředit na nějakou politickou teorii, kterou se měl podle Ignise naučit nazpaměť. Jenže na tyhle věci se nedokázal soustředit ani za normálních okolností, natož teď. A rozhodně tomu nepomohlo zaklepání na dveře. Všichni, na kterých záleželo, věděli, že princ má mít touhle dobou trénink, takže nebylo zrovna těžké odhadnout, kdo za dveřmi stojí. Noctis se neodvažoval pomalu ani dýchat. Na stole mu ale telefon zapípáním oznámil novou SMS, a černovlasý leknutím málem vyletěl z kůže.
"Chci si s tebou jen promluvit. N."
"O čem chceš mluvit?" Naťukal Noctis vpravdě debilní odpověď.
"O tom, co se stalo předevčírem. Myslím, že sis to špatně vyložil." Noctovi se sevřel hrudník náhlou úzkostí. Nakonec měl princ tedy pravdu. Noctis ho už chtěl poslat k čertu, když přišla další zpráva.
"Napsal jsem to blbě, promiň. Otevři ty dveře, nebo se skrz ně teleportuju." To nebylo fyzicky možné, a oba to věděli, ale Noctis se rozhodl mu vyhovět. S tou poslední zprávou se mu vloudilo malé zrnko naděje, že se přeci jen mýlil. Ostatně, nemohl se schovávat věčně. Ať už mu chtěl Glaive říct cokoliv, tak mu to řekne - teď, nebo jindy. Otevřel dveře.

Nyx se pousmál, byť to bylo zjevně spíš zdvořilostní gesto, než vyjádření jeho pocitů, a vešel dovnitř. Zběžně se rozhlédl po princově domově - spíš ze zvyku obhlédnout prostředí, než že by ho skutečně nějak zvlášť zajímalo, jak si Noctis žije. Ne v dané situaci.
"Tak?" Zeptal se netrpělivě princ, jen co za vojákem zavřel dveře.
"Co tě tak žere? Myslel jsem, že jsme se jasně domluvili," Vrátil mu otázku Glaive.
"Nic mě nežere." Odsekl mladík.
"Ne? Takže mi chceš tvrdit, že se chováš normálně?"
"Co je ti vůbec potom?!" Vyštěkl Noctis, jakkoliv mu něco uvnitř říkalo, že se chová jako idiot. Než se nadál, Nyx ho chytil za límec košile, a nevybíravě ho přimáčknul na nejbližší zeď.
"Co je mi potom?!" Zavrčel Glaive, a ještě Nocta posunul po zdi nahoru, takže stál mladší muž na špičkách, a v úrovni Nyxových očí.
"Teď děláš, jak ti na mně záleží, ale nikdy jsem pro tebe nebyl nic víc, než spratek, kterýho musíš trpět, a poslouchat! Za pár tejdnů zmizíš zpátky mezi Glaives a na všechno zapomeneš!"
"Jak jsi na něco takovýho u všech bohů přišel?" Nyx nijak neskrýval své zmatení. Noctis mlčel, a otočil hlavu, aby se na staršího muže nemusel dívat přímo.
"Mluv se mnou, Noctisi! Co se ti sakra honí v tý tvý palici?" Naléhal Nyx, který se nemohl ubránit dojmu, že tahle chvíle mezi nimi je minimálně stejně zásadní, jako ta předevčírem.
"Nikdo... nikdo se mnou nezůstává, když nemusí. Ignis... Gladio... i ten Prompto mi řekl, že do mýho světa prostě nepatří, a ostatní jsou se mnou jenom proto, že je to jejich práce... i ty..." Veškerý vztek z princova hlasu vyprchal, a teď zněl vyčerpaně a zoufale. Nyx pomalu povolil svůj stisk, ale Noctise nepustil. Místo toho si ho přitáhl do pevného objetí.

"To je taková hovadina...," usmál se starší muž do Noctových vlasů, a přitiskl si ho k sobě ještě víc. Noctis se nezmohl na jediné slovo, ale po chvilce dal Nyxovi ruce kolem pasu, v naznačení, jak moc fyzický kontakt oceňuje.
„Nic z toho, co jsem pro tebe udělal – ani tréninky, ani ty výlety, a rozhodně ne ten polibek – nebylo z povinnosti! Vážně nevim, jestli se mám urazit, že tě to vůbec napadlo, nebo tě politovat, že si myslíš, že by pro tebe nikdo nic neudělal jen tak."
„Promiň, Nyxi, promiň, je mi to líto," šeptal Noctis.
„Ty to vážně nechápeš, co?" Odtáhl se od něj starší muž, aby se mu mohl podívat do očí. Noctis jen tázavě povytáhl obočí.
„A možná jsem se ani nevyjádřil úplně jasně včera – mimo jiné proto, že jsou věci, který se prostě po telefonu neříkaj."
„Jako třeba co?"
„Jako třeba když chceš někomu poprvé říct ‚miluju tě', ale nevíš, jestli je to dobrej nápad. Jestli tím toho druhýho spíš nevyděsíš. A po telefonu prostě není způsob, jak bych mohl odhadnout, jestli to můžu říct, jestli to na tebe nebude příliš." Noctis se prudce nadechl, a ve tváři se mu usadil šokovaný výraz.
„Takže už máš, doufám, jasno, jak vážně to myslim." Promluvil znovu Nyx.
„Já... tebe taky...," vysoukal ze sebe princ, stále ještě trochu omráčený Nyxovým vyznáním.
„Mohl bys to aspoň říct pořádně, když už to říct chceš," usmál se na něj Glaive, kterému se v očích usadilo něco vzácného, co rezonovalo někde hluboko uvnitř Noctise. Něco, co princ předtím občas zahlédl, ale nikdy ne na dlouho.
„Miluju tě," pronesl Noctis poněkud přiškrceně, ale v tu chvíli z něj spadla obrovská tíha, kterou do té chvíle ani nevnímal.
"No vidíš, ani to nebolelo. Je ti líp?" Noctis v odpověď přikývl.
"Určitě?" Ujišťoval se starší muž.
"Určitě," přitakal princ.