Ve znamení Gryfa

Prolog

Pokud Vám není dobře, zkuste přestat myslet a jen tak si užívat živlu. Teplý proud proudící pro nahém těle, tak moc to člověka uklidní. Dlaní si prohrábnu vlasy. Jednou, dvakrát, smyju tu veškerou špínu, kterou jsem na sebe přitáhla procházkou v lese za noční oblohy. Ač se to zdá nebezpečné, není to tak hrozné jak si mnohdy lidé myslí. Ladnými pohyby hladím pokožku mýdlem, tak hladká najednou, uvolněná. Těžký den dá zabrat jak mysli, tak i našemu tělu. Je unavené, dopřejme mu odpočinek. Pořád a stále mi v hlavě zní má oblíbená píseň od Chainsmokers. Na nic jiného nemyslím, jen na ten text a melodii s nádechem letního slunce. Léto. Nejlepší roční období. Tolik možností a zážitků na dosah ruky, že si to člověk žijící stále v jednom období neumí představit.  Ach ta krása. 
Husí kůže mi projede celým tělem hned jakmile pohnu kohoutkem. Zamlžené zrcadlo mi kazí pohled sama na sebe. Otevřu okno aby se pára vypařila, rukou otřu kousek zrcadla jedním plynulým tahem abych na sebe prozatím trošku viděla. Tmavé oči, ve kterých nejde na první pohled vidět zornička.  Zrcadlo se stihlo rozmlžit a tak mám možnost se na sebe podívat pořádně, vše v pořádku. Moment. Na krku se mi linou tři dlouhé červené škrábance, jakoby od tygra, pomalu mi z nich začíná téct krev. Z čeho to zase mám. Opláchnu vodou a otřu toaletním papírem, postříkám desinfekcí...nepřítel což. Nepříjemný pocit pálení je zvláště k nevydržení v oblastech okolí hlavy, i včetně samotného obličeje. Nic to nebude. 
Odlíčím se, není nic horšího než rozmazaná řasenka po sprše. Nechce to dolů. Cítím jak mi pomalu z toho rudnou oči. Vyhodím tamponky a otřu rukou víčka, zničehonic mám krev na rukou a na bílé dlaždičky padají kapičky krve. Pospíchám zpět k zrcadlu, z toho co vidím se mi chce brečet. Z očí mi tečou vodopády krve. 
Křičím se všech sil a volám o pomoc, nikdo se neozývá. Rozeběhnu se do ložnice svých rodičů s prosbou jejich přítomnosti. Skutečnost mě zklame. Nikdo v posteli neleží. Vrátím se zpět do koupelny a pozoruji jak je to horší a horší. Krev se mi spustila i z nosních dutin. Pomozte mi. 
V ústech cítím několik nepříjemných těles, vyplivnu vše do umyvadla, naskytne se mi pohled na bílé zuby polité krví. Kouknu se na sebe, otevřu ústa, ale nevidím nic jiného než prázdnotu a rudý obličej. Škrábance na krku se zvětšují a zvětšují. Na hrudi spatřím černé modřiny, krvácím všude... 
Najednou se ozve hlasitá rána. Vydám se směrem k pokoji rodičů a pomalu otevřu dveře. Uvidím temnou postavu otočenou zády u zdi. ,,Halo?" řeknu. Ale nenaskytne se mi žádná odpověď.  Jen hysterický smích muže držícího v ruce nůž. Pod nohami mu leží dvě nehýbající se těla. Začíná se otáčet, cítím ten veškerý strach, klepu se jako bych měla záchvat. V okamžiku se dívám do zkřivené tváře, která má na čele dva velké rohy. Ústa mu vykouzlí široký, krvežíznivý úsměv s ostrými tesáky. Místnost se promění v tmavě neonově modrou barvu a po zdech se začne linout oslepující plamen ohně. Bytost se přibližuje a já mám takovou chuť utéct, ale nemohu. Nohy mi přirostly k zemi a já jsem doslova v pasti. Zastaví se třicet centimetrů ode mě a pohladí mě po tváři. Zašklebí se ještě víc a jen mi přiloží hlavu ke krku. Cítím studený dech, zamrazí mě. Najednou přestanu vidět, krev mě oslepila, podlomí se mi nohy a já se skácím k zemi, čímž si zlomím oba kotníky. Už mi je jedno veškerá ta bolest. Ostré zuby se mi zařezávají do tepny, tlak a náhlé teplo mi proudí celým tělem. Vysává mě. 

Těžko se mi dýchá , zvýšený tlak a bolest hlavy mě probudí. Jsem úplně mokrá, všude, všechno je vlhké. Po tváři cítím těžké, štípající  slzy. Pomalu se posadím a otřu si oči, při pohledu do okna je venku ještě pořád tma, na budíku je psáno čtyři hodiny ranní... Dnes už mě žádný spánek nečeká.