Ve znamení Gryfa

I.

,,Snídaně!" ozve se z kuchyně ospalý hlas.
Nedobrovolně se zvednu z postele a promnu si oči. Znovu do školy? Raději bych si dala snídani v posteli, kterou mi připraví můj vysněný chlapec, bohužel pravděpodobně ani neexistuje.
,,Notak vstavej, frajerko! Máma nás volá na snídani!" klepe mi na dveře starší sestra.
Nijak ji nehodlám odpovědět. Hodím na sebe připravené oblečení a chystám se sejít dolů po schodech. Jakmile otevřu dveře, malém mě srazí zrzavý tajfun, dvojčata, Jasper a Rusty. Pomalu se schyluje k boji o větší porci palačinek. Kdo by to kdy řekl, že dva pětiletí prckové budou mít takový apetit.
Dojdu do kuchyně, kde už sedí u stolu táta s novinami a Flynn, jak jinak než za PSP.
,,Dobrý ráno." pozdravím.
,,Dobré ráno, zlatíčko." pozdraví mě mamka.
A ti dva? Otec zabručí a Flynn je zase ve svém světě, ve kterém neslyší nic než jen samotnou hru. Někdy by mě zajímalo, co  se mu v té hlavě odehrává za divadlo.
,,PALAČINKY!" dvojčata stojící u mámy vedle pasu u plotny, v okamžiku se přesunou z bodu A do bodu B, ke stolu.
Mamka položí talíř s palačinkami a já jen pozoruju, jak rychle to mizí.
,,Notak, nandej si. Vypadá to že za chvíli nic nezbyde." zasměje se máma.
,,Ne to je dobrý, dam si jen vločky. Po té zimě se musím dát zase dohromady."  zdvořile odmítnu.
Otec si složí noviny, posune brýle a rozhlédne se po jídelně. ,,Kde je vaše sestra?" odkašle si.
,,Asi se zase šlechtí u zrcadla." ozve se Jasper.
,,Určitě si jen připravuje věci do školy." snaží se situaci zachránit maminka.
Otevírám skříňku a vyndavám si misku. Celý ten rozhovor je docela nudný, už jen díky faktu, že se vede každý den od doby, kdy má sestra vkročila na univerzitu.
,,Věci určitě ne. Větší pravděpodobností je to zrcadlo." konečně položí své PSP, a klasicky hned vše znovu pokazí. Ach Flynne.
Maminka dokončí přípravu palačinek pro otce, a ten jen otevře ústa, ze kterých se linou ty nejhrozivější zvuky. ,,...AMBER BLACKWOODOVÁ! IHNED DOLŮ!"
Poté už je jen slyšet jak se rychle otevírají dveře z koupelny a maraton ze schodů ke stolu.
Sypu si vločky a sahám do lednice pro jogurt. Cítím ve vzduchu jak se otec mračí a Amber se i přes veškeré to divadlo třesou kolena. ,,V kolik se snídá?" ptá se otec.
,,V osm, tati." zašeptá.
,,A kolik je teď?"
Podívá se Am na hodiny ,,Osm a třináct minut."
,,A proč jsi zde až teprve teď?" pokračuje.
,,Protože jsem se malovala."
Otec si odfrkne a vloží do úst první sousto. Dále už Amber nevěnuje sebemenší pozornost.
Vždy když člověk na ni jen okrajově pomyslí, už jsou problémy za dveřmi.
Zasednu ke stolu a začnu jíst.
,,Chceš palačinku?" rozkošně se na Amber podívá Rusty.
,,Ne díky. Nejím."  odsekne.
Smíchy se přidusím jídlem a schytám bodavý pohled své sestry. ,,Ale prosimtě, jako by to na tobě bylo vidět."  Tentokrat se začnou dusit i bratři.

Vložím misku do myčky a uteču do koupelny dřív, než se tam stihne vrátit sestra. Vyčistím si zuby, použiju korektor, řasenku a odcházím z koupelny. Stopnuto. Sečteno. Šest minut. Vezmu si tašku, klíčky a odcházím do garáže za svojí černou láskou.
,,Zapomněla sis helmu!" zavolá mamka.
Jen poděkuju, rozloučím se a sednu za řídítka.
Není tak složité se ráno i najist aby se vše stíhalo.