Sednul jsem na mýtině.
Ošálen měsícem.
To on mě zval blíže.
Byl jako tanec víl.
Vyňal jsem láhev.
A počal pít.
Pomalu vzlykat.
Již nechtěl jsem žít.
A víly tančily.
Tančily zlehka.
Tak jako baletky.
Tak jako labutě na jezeře.
Palčivá tekutina
vtékala do mě.
Vtékala, za svitu hvězd.
Vtékala v absolutní tmě.
Víly si tančily.
Z baletek staly se děvky.
Točily se u stromů jak u tyče.
Mé krásné víly, co se vám stalo?!
„Jsme pořád stejné.
Takové jsi nás vždy chtěl.
Takhle jsi o nás snil.
Takhle jsi o nás vždy pěl."
To není pravda,
to není skutečné!
Lokl jsem naposled.
Hvězdy tančily ve flašce.
A já ji rozbil na tisíc malých hvězdiček.
ČTEŠ
K čemu rýmy?
PoetryK čemu rýmy, když jsme všichni rozházení? Na malý kousky. Které letí ve větru. Ve větru ze slov.
