„Hej, Ritschere, chytej!“
Velký zrzek překvapeně zvedl hlavu, když před ním přistál dopis. Od rodičů to být nemohlo - máma už nežila a táta před válkou utekl do exilu. Babi měla úplně jiné písmo... Tak kdo...?
Začal číst a s každým řádkem se z jeho už tak bledého obličeje postupně vytrácela barva.
„Chlapi,“ řekl po chvíli, „vzpomínáte na to moje rande ve stíhačce?“
„Jasný, Sigi s Erichem tě tehdy kryli, aby se vedení nedoneslo, že nám sem taháš civilistky,“ uchechtl se někdo z oslovených. „Proč o tom teď mluvíš?“
„A věděli jste, že v dubnu od toho bude už devět měsíců?“
ČTEŠ
Drabblíky
Short StoryCo postava, to jiný život, jiný osud, jiný příběh. A já se je snažím pochytat do pouhé stovky slov.