Jeden týden

612 44 17
                                    


,,Jak dlouho..?" zeptal jsem se, snažíc zachovat chladnou hlavu. ,,Nanejvíš jeden týden.." odpověděl muž v bílém plášti a odešel. Jeho odpověď mě zaskočila. Jeden týden.....

S hlavou skloněnou jsem kráčel domů. Jak mu to řeknu? Jaká bude jeho reakce? Celou tu dlouhou dobu jsem mu to tajil..a teď mu to musím říct takhle. Hlavou se mi honily myšlenky a po mé tváři začaly pomalu stékat kapky slané vody. Jeden týden. Tak málo času..

Co bez něj pak budu dělat?.. Tedy.., co on bude beze mě dělat?

Došel jsem domů a byl jsem nervóznější, než před mým prvním Grand Prix finálem. Roztřesenou rukou jsem z tašky vytáhl klíče a začal jsem odemykat. Hned, co jsem otevřel, přiběhl ke mně Makkachin a začal radostně štěkat. Musel jsem se pousmát, ale s myšlenkou na to, že ho vidím a slyším poslední týden, jsem zase posmutněl. Chvíly po Makka přiběhl do předsíně i Yuri a zezadu mě pevně objal. Bolelo mě to. Pokaždé, když mě objal to bolelo, ale nechtěl jsem tyto láskyplné okamžiky nějak vyrušovat. Myslím, že Yuri měl podezření. Určitě něco věděl. Tolikrát jsem s ním nešel bruslit a tolikrát jsem odmítnul se pomilovat, jen abych tu s ním mohl být déle. Vždy, když jsem byl na kontrole, jsem se vymlouval na návštěvu Yuria, který tam Yuriho nechce. Yuri něco tušil... Cítil jsem to.

,,Viktore, konečně jsi doma! Tak jak se má Yurio a jeho dědeček?? Tolik jsi mi chyběl..." řekl a poslední větu trochu překvapeně zašeptal, neboť se mi podíval do obličeje a spatřil mé slzy. ,,Vitya, co se stalo??!..." zeptal se ustaraně. ,,Musím... Ti něco říct Yuri.." zešeptal jsem a bezeslova jsem ho odtáhnul do obýváku. Posadil jsem se na pohovku a vyzval jsem ho, ať si sedne ke mně. Ještě, než jsem začal mluvit, jsem se podíval ven z okna, sledujíc krásý podzimní den. ,,Já... Nevím, jak ti to mám říct..." zašeptal jsem chraplavým hlasem a po tváři mi teklo víc a víc slz. Yuri najednou spojil naše rty a věnoval mi něžný polibek. ,,Vitya, nepospíchej. Máme na to spoustu času. Pověz mi, co se stalo." řekl a chytl mě za ruce. Právěže moc času nemáme...pomyslel jsem si a nadechl jsem se, připravený jít s pravdou ven.

You only live once (Victuuri)Kde žijí příběhy. Začni objevovat